jeho svatých chváléc, nábožně slavili. A to máme správně učiniti svú nadějí, v srdci často přemýšlejíc, jakož jsú oni, někda na tomto světě v křechkém tělesenství bydléc, nesnadně se diáblu, světu a tělesenství brániec. A někteří i hřiešníci velicí byvše, však sú se nebeského královstvie doslúžili. Takež my, kterakžkolivěk hřiešní jsme a vždy Bohu vinni, však se téhož z Boží pomocí doslúžiti můžem, abychme se všemi svatými u Boha byli. A druhé, že sme jim z dluhu povinni, aby jakež oni se našemu spasení radují, jakž to svaté Čtení praví: „Radost jest andělóm i všem blahoslaveným dušém, když se hřiešný člověk hřiechuov pokaje, takež my zvláště na jich slavný den s právem se máme radovati, že sú nebezpečného světa zbyvše, [u]text doplněný editorem věčnú radost přišli.“
Třetie svatý den všech svatých proto ustaven jest, neb kterakžkolivěk mnoho svatých proti jich mnozství na světě slavie, avšak i těch málo svatých dní ne tak zprávně, jakž jsme povinni, světíme. A protož ten slavný den ustaven jest, aby což kterým zameškáním, méně než slušie, učiněno jest, asa na ten svatý den všem svatým, jich se svaté milosti poručiec a pokořiec, za naše obmeškánie, jakž mohúc, dosti učinili.
Čtvrté ten den slavný všech svatých proto ustaven jest, aby jich pomocí naše prosby spieš uslyšány byly, aby jakž my jich svatú milost toho dne nábožně chválíme, takež oni všickni spolu za ny před Bohem se přimluvují, neb jest nesnadné věřiti, by tak velikého zboru svatého prosba nebyla uslyšána.
Jakž to praví svatý Řehoř: „Dnešní den v modlitbě, žádajíce tvého smilovánie, sporostí pro mnozstvie prositeluov štědře nás podař.“ Ale tu slušie znamenati, jakož podlé ciesařových práv jest jedno sedm činuov, jimižto s právem dědičstvo muož držáno býti, totiž ktož vyslúží. Druhé, ktož jedno za druhé dá, promění. Třetie, ktož pravým bojem dobude.
