hospodyně ostavena, ale mně má násilím odjata. Protož, milý Hospodine, rač již obleviti, nedopúštěj mých úst proti tobě nepokorně mluviti, rač mě již v mých ztrastech utěšiti.“ To řek svatý Eustachius, [s]text doplněný editorem velikým pláčem do jedné ulice jide. A tu jedni lidé jeho uzřevše, člověka matného, nájem jemu dali, aby hajným byl. A syny jeho v jiné ulici biešta, znajíce se z uobyčeje, ale biešta bratry byla, toho nevěděšta. Matka také jich, ješto na mořském břehu stavena byla, aj, Boží stráž nad sebú měla a s velikú ctí od toho mořského přievozníka bez poškvrny preč puštěna.
Tehda, když těch časuov ciesař [s]text doplněný editorem svými Římany od jedněch svých nepřátel mnoho příkazy trpieše, rozpomenul se na svatého Eustachia, svého milého i tak vzácného rytieře, tak jest často proti césařovým protivníkóm svítěžsky se jmíval, poslal po všech vlastech, aby jeho hledali. A kto by jeho nalezl, veliké dary slibuje dáti. Mezi nimižto posly dva rytieře, ješto někda v Římě svatému Eustachovi slúžila, byla do té ulice, ješto svatý Eustachius bydléše, náhodú přijedešta. Jichžto, jak svatý Eustachius zazře, tak je ihned poznal a ihned se poče zamucovati, rozpomínaje se na svój dřevnie tak velebný stav i poče ihned řéci: „Hospodine milý, jakež sem náhodú tato dva rytieře, nic se nenaděje, uzřel, takež mě rač na tom utěšiti, abych mohl někda ještě svú hospodyni viděti, o svých dětech nic neřku, neb vědě, že sú od zvěři snědeny.“ Netáhl toho dořéci svatý Eustachius, až hlas z nebes k němu přišel a řka: „Měj se dobře, Eustachí, a nerozpakuj se, neb tě skóro k veliké cti navrátím a svú hospodyni [s]text doplněný editorem svýma dieťatma v malých dnech uzříš.“
A když tak jda, ta dva rytieře utka, ana jeho nic nepoznašta, ale tázati počešta a řkúce: „Ctný muži, znáš li jednoho člověka, jemužto dějí Placidus? Zda jest do těchto vlastí přišel [s]text doplněný editorem svú paní a [s]text doplněný editorem svýma
