césaře. I byl tu svatý Petr pětmezcietma let, biskupem čině, vieru plodě, nemocné uzdravuje a na svém kázaní nade vše čistotu chvále. Čtyři také ženimy Agrippy, úředníka césařova, na vieru obrátil, z něhožto se Agrippa velmi na svatého Petra hněváše.
Po těch časech, za césaře Nera, jenžto byl po césaři Klaudiánovi, zevil se Hospodin sv. Petru a řka: „Petře, Šimon čarodějník a Nero césař zle o tobě myslé, ale neboj se, neboť sem já s tebú a dámť dobrého pomocníka, sluhu mého Pavla, jenžť k tobě za jitra do Říma příde.“ Tomu zrozuměv svatý Petr, že skrze své krve prolitie pro vieru již se má jeho věc konati, vstúpiv mezi své učedlníky i mezi všie křesťany, jenžto v Římě biechu, ujem svatého Klimenta za ruku, učinil jej biskupem a miesto sebe na římském stolu posadil. Nazajtřie svatý Pavel, jakž to bylo Bohem řečeno, do Říma přijide, s svatým Petrem vieru křesťanskú kázal. V ty časy césař Nero Šimona čarodějníka milováše tak velmi jakžto stráži svého života i všeho města obecného dobrého. Jeden čas, jakž píše sv. otec Lev papež, stáše Šimon čarodějník před césařem, kúzlem se obchodě a rozličně se proměňuje večas v tvář v starosti, večas v mladosti ukazuje. To vida césař, za Syna Božieho jej jmějieše. Tehda Šimon čarodějník k ciesařovi propovědě a řka: „Aby věděl, ciesaři, že sem pravý Syn Boží, kaž mi hlavu stieti, uzříš, a já třetí den z mrtvých vstanu.“ Káza jemu inhed ciesař hlavu stieti. Tehda kat mně, by jemu hlavu sťal, i sťal hlavu beranovi, zdvihl Šimon tajně sťatého berana hlavu i schoval, a tu se krev beranova sedla. Třetí den Šimon čarodějník césařovi se ukázal, vece: „Kaž mú krev, ješto jest prolita setřieti, vidíš, a já, jakžť sem slíbil, umřev, třetí den sem z mrtvých vstal.“ To ciesař uzřev, velmi se podivil, za Syna Božieho jměl. Potom sú ho Římené v také cti měli, jenž jemu na čest obraz učinili, tak nad ním napsavše: Obraz Šimonovi,
