pro hanbu celej rok nikdiež se Šimon v městě nepokáza.
A když ty divy Marcellus uzře, svatému Petru se přikáza. Po roce opět se Šimon do města vrátiv a opět u velikú přízen ciesařovu vstúpil. Jeden čas, jakž to praví svatý otec Lev papež, svolav Šimon lid římský i poče jim žalovati a řka: „Těmito lidmi z Galilee sem velmi zamúcen, protož již nechci déle v Římě bydleti, a jakž jsem obránce i stráže tohoto města, již toho nechci déle činiti, ale chci od vás pryč již na nebesa vstúpiti, neb mi již neslušie déle na zemi bydleti.“ Tehda všem lidem rozkázav den, na jednu vysokú věži vznide a odtad se vyvrh, v havrovém věnci létati poče. To svatý Pavel uzřev, svatému Petru vece: „Mněť se jemu slušie modliti, ale ty máš mocně přikázati.“ V tu dobu ciesař vece: „Toť jest Šimon, člověk pravý, ale vy oba falešníky sta, svuodce s pravé cesty jsta.“ Tehda svatý Petr promluvi k svatému Pavlu a řka: „Pavle, vzveď hlavu, viz, coť se toto děje.“ A když svatý Pavel hlavu vzvede, uzře, ano se Šimon vznášeje, lece v povětří. To vida svatý Pavel, svatému Petru vece: „Čas jest, to, což s počel, dokonaj, již to dobře vidíš, že jest nás již pozval k sobě Hospodin.“ V tu hodinu svatý Petr poče zaklínati a řka: „Zaklínaji vás, pekelní duchové, ješto jeho v povětří nosíte, a kazuji vám mocí našeho milého Jezu Krista, abyšte ho déle v povětří nenosili ani drželi, ale upadnúti přepustili.“ V tu hodinu Šimon na zemi buše a tu se rozraziv, inhed zdeše. To uslyšev Nero ciesař, že ztratil tak vzácného člověka, velmi jeho želéše a k apoštolóm takto promluvil: „Vy ste mě velmi zamútili a já vás utratiti myslím.“ A to řekl i káza inhed oba apoštoly jieti. I dal je v moc jednomu rytieři, jemužto Pavlin diechu, a Pavlin je poručil Mamertinovi a pod stráži dvú rytieřuov Procesia a Martiriána. Ta dva rytieře svatý Petr na vieru obrátil, proněžto otevřevše žalář, oba apoštoly vypustišta. Potom Pavlin po některých časiech, po
