píše, jenž Nero jednoho svého mistra jmějieše, jemužto Seneka diechu, ten ho zmladu pěstoval, a jakž to slušie, choval. A když na starost za Nerova ciesařstvie odplaty za svú službu čekáše, pozvav jeho Nero, kázal jemu voliti, na kterém dřevě chce oběšen býti: „Toť chci tobě za odplatu učiniti.“ A když jeho poče Seneka tázati: „Kterak sem já toho na tobě zaslúžil?,“ v tu dobu káza Nero, nahý meč vytrh, nad Senekovú hlavú rozvésti. V ta doby poče Seneka i sem i tam hlavy uhybati. Jemužto Nero vece: „Proč hlavú hýbáš?“ Mistr odpovědě: „Člověk sem, proto se smrti bojím.“ Nero vece: „Takež se já ještě bojím tebe, jako z dětinstva sem se tebe bál, proto nemohu utěšen býti, dokad tě na světě vizi živa jsúce.“ Mistr Seneka vece: „Když mi jest smrti nelze zbýti, asa mi to na vóli daj, kterú chci smrtí sníti.“ Césař vece: „Cožť libo, to učiň, jedno tiem pospěš.“ Tehda Seneka kázal sobě v lázni káď úkropa připraviti a tu vsed i káza sobě obě medianě zatieti, dokavad od něho krev teče, až tu omdlev umřel. To je Nero bláznovstvo učinil.
Také se to o něm píše, že Nero kázal své mateři břicho rozřezati, chtě věděti, kterak jest v své mateři ležel. Proti tomu mistři lékaři počechu mluviti a řkúce: „Ciesaři, neslušieť pro ten zámysl své milé matky zahubiti, an tě tak nosila těžce a snažně vzchovala.“ K tomu jim Nero vece: „Ale učiňte to svým mistrovstvem, ať dietě v břiše ponesu i urodím, abych potom poznal, kterak jest velikú bolest má mátě pro mě trpěla.“ Mistři vecechu: „Tomu ijedno přirozenie nechce ani to kto muož učiniti, by ty mohl dietě uroditi.“ Rozhněvav se Nero, křikl na ně a řka: „To uzřím, neučiníte li toho, chci vás všech ohavnú smrtí utratiti.“ Tehda mistři, nemohúc tomu jinak učiniti, uradivše se, v lékařství jemu živú žabku pozřieti dachu a to mistrovstvem učinichu, že žába v břiše poče živa býti, jedúc a rostúc břicho jemu obtiežila. V těch časiech poče Nera břicho boleti, pozvav lékařuov k sobě, vece jim: „Přizřete k tomu, toť mě dietě velmi duší,
