všech v Buoh věřících chvála, přítel kajících, všeho národa řečník, milý a přežádný všem svým od pohanuov rozehnalým. Byl jest také obět židovská, jehožto nenávidiechu licoměrníci, nebo rušíše jich židovské školy i jich bludná uměnie, ustavičně svatých kosteluov, snažně stoje po jich duchovenství. Byl jest také štít viery křesťanské, sluha Jezu Kristuov, volající biřic svatého Čtenie, usta Boská, jazyk duchovní, hledač ztracených, otec sirých, snažný súdce i stráže vdovic, síla mdlých, posilněnie pracných, bezpečná lodí na moři tápajících, ješto se vštietil proti velikým vlnám náhlých tohoto světa hněvuov. Byl jest také zvyklý korábník v duchovnie múdrosti, jenžto jest vše zjednal sličně, žádaje neproměněného jednostajenstvie. Byl nepřítel kacířový, ve zlé mysli zkažených, byl otec obmyslný, pastýř i mistr předobrý, vítěz svatý a důstojný, duch Božiemu obrazu přirovnaný.
Viz, milý Timotee, kterak nás, chudé a nedóstojné, v tomto ve zlém světě siré ostavil i šel k svému milému Jezu Kristu, k svému Bohu i k svému věrnému příteli. Běda mně, bratře přemilý, kam se nám děl náš přemilý otec duchovní? Milý učedlníku Timotee, svého mistra milostníku, ktoť již bude viec psáti listy z moře nebo z země, tieže se a raduje se tvému zdraví, z rozličných zemí, od Galatie, od Ispánie, od Azie, od Korinta. Aj toť, jsi již osiřel i ostal si sám, již přestal i dokonal se běh tvuoj, jenžto činieše [s]text doplněný editorem svým milým otcem duchovním. K němužto spěšně přiběhnieše, jižť viec nebude psáti svú svatú rukú a řka: „Tobě, synu muoj, Timotee přemilý,“ anižť již viec přišle, vzkazuje, aby k němu brzo přišel a řka: „Čekám tebe v takémto městě, ó, milý synu, jižto vše dokonal, o němžto s mi psal i vskázal, tieže se, kde muoj milý mistr, pověz mi, ať k němu přídu.“ Dnes se jest vše dokonalo, ješto jest Ježíš řekl svým učedlníkóm a řka: „Budete žádati jedné hodiny vašeho mistra, a nebudete viděti ani mieti moci budete.“ Běda, bratře muoj, milý Timotee,
