slovutně prospěv, najviec se na to snažil, kterak by to uměnie nalezl, jest li duše věčná a nesmrtedlná, neb v ta doba ještě svatý Kliment pohan bieše. V ty časy svatý Barnabáš apoštol do Říma přišed i poče vieru Jezu Kristovu kázati. Tu se jemu mistři pohanští počechu posmievati, mezi nimižto Kliment, posmievaje se kázaním svatého Barnabáše, jemu toto otázanie učini a řka: „Kterak je to, že malá žížalka komár šest noh má a křídle a slon, jsa velmi veliký, jedno čtyři nohy má, ale křídlú nemá?“ K tomu svatý Barnabáš odpovědě a řka: „Á, nemúdrý, k tvému otázaní snadné odpověděnie, ač mne tiežeš proto, aby se naučil. Tiežete mne o stvoření Božiem, a Boha stvořitele neznajíce. Správně v stvořeních blúdíte, když stvořitele Boha neznáte.“ To slovo Klimentovi na srdci tanulo i poče svatého Barnabáše prositi, aby jeho pravé vieře naučil. A tu vieru přijem, přes moře přeplul. Tu jeho svatý Petr přijem, u vieře potvrdil a o věčnosti duše jej naučil.
Těch časuov jeden čarodějník bieše v Jeruzalémě, jemužto jmě Šimon bieše, u něhožto biešta zvláštnie dva učedlníky jeho, jednomu Aquilla a druhému Niceta jmě bieše. Ta vidúce, že jich mistr Šimon nenie pravé viery, ale z diábly se obcházie, od něho odstúpišta a svatému Petru se přikázašta. Tehda svatý Petr svého hosti, svatého Klimenta, poče tázati, kterého by z Říma rodu byl. Tehda svatý Kliment vešken přieběh, což se otci a bratřím jeho a mateři přihodilo, svatému Petru povědě a řka: „Velmi se naději, že jsú v moři všickni ztonuli.“ V ta doba svatý Petr uslyšev, na srdci sobě želiv i zaplaka, želeje jich žalostivého rozlúčenie. Po několice časiech svatý Petr pojem své učedlníky i bral se do toho ostrova, v němžto matka svatého Klimenta bydléše. A tu biechu jedni slúpi velicí sklenní, jimžto svatý Petr [s]text doplněný editorem svými učedlníky stoje divieše se. V ta doby pojide ctná žena počestná žebříci, jí svatý Petr poče prorokovati a řka: „Neslušelo by se
