vedena a kterak sta od sebe žalostivě odpuštěnie brala, o tom svatý Dionyzius, ješto při jich smrti byl, všecko pořád svatému Timoteovi, milostnému učedlníku svatého Pavla, list napsav, poslal, v tato slova tak řka:
Pozdravuji tebe, tvému se zdraví raduje, učedlníku našeho zvláštně duchovnieho a milého otce, svatého Pavla apoštola, ješto s byl učedlník milostný a jehož s vuoli plnil vždy v Boze. Jakžto svého milého mistra, s nímž s mnoho na světě protivenství trpěl, od zlých lidí velikú nenávist, v rozličné časy hlad, žízen, mnoho potupy, posmievanie, trestánie, zlobivá otázanie, s nímžto s také prodán byl. Tu s s ním těžkú práci nesl z bolestí, z horkostí, v smutciech, v pokušování, v utrpení, ve spaní, v modlidbách, v síle i ve mdlobě, ve mnohých pútech s ním potupen, bičován, trýzněn od nepřátel i od nemilostivých přátel, však s si svú službu snažně snesl, nikda neobleňuje, ale vždy hotov jsa, ku poslušenství svého milého mistra, z nímžto často bit byl, po ulicéch vláčen, zedrán, zlomozen ve mnohých městech, s nímž také nebezpečně přes moře plaval na korábiech, zamucován v městech, raněn v núzi a v hanbách žalost trpěl, v žalář sazen. Ve dne v noci s ním u vězení, v uokovách, v ručnicéch železných i v jiných rozličných smutciech, ale i v těžších mučení, ješto s s ním ukrutně a žalostivě trpěl, snažně i ústavně [s]text doplněný editorem svým milým mistrem, svatým Pavlem, jenžto jest byl otec všech duchovních mistruov a otcuov, mistr nad mistry, jenžto byl ukřižován světu a na svém těle jezvy našeho Spasitele nosil, jenžto byl bezpřémná hlubokost múdrosti, píštělka přezvučná, kazatel spravedlnosti nikda neustalý. O Pavlovi řku, o přešlechetném apoštolu, ješto jest osvietil svatú cierkev, potvrdil u vieře křesťany, zlámal vrata hřiechóm, meč na obě straně ostrý, jímžto zahnal pohany, modly pohanské svrhl, jich oltáře zbořil, diáblovy obrazy zlámal a jich přebývadla rušil i chválu, slovutnost hoduov jich stavil. Neb zajisté bieše anděl zemský, člověk nebeský, obraz i podobenstvie svatého Bozstvie,
