jednu klášterskú potřebu po cestě jeda, k jednomu sedlskému člověku, jenž s ním tehdy jedieše, mezi jinými poče žalovati a řka: „Kterak mám veliké překáženie pro rozličná myšlenie v mých modlitbách.“ To sedlák uslyšev, poče se vznositi a řka: „To mně nikda nepřekážé, což kdy počnu, to bez přiekazy všecko konám.“ Tehda svatý Bernart, chtě jeho v dřevniem sveličení zhoniti, a že tak nenie, jakž on praví, a nalézti, propovědě k tomu sedláku a řka: „Odjeda pryč maličko od nás, se vší myslí, jakž můžeš, páteř jeden spěti. Spěješ li jej beze všie přékazy, nic jiného nemysle, tento kuoň tobě inhed dám, ale také tebe zaklínám, aby mi jistú pravdu pověděl.“ To sedlák uslyšev, vesele, jako by již kuoň získal, málo odstúpiv, páteř snažně pěti počal. A prvé než na poli byl, až přišed k svatému Bernartu, vece: „Tohoto já koně míti nebudu, neb jakž sem brzo páteř pěti počel, tak sem inhed pomyslil, aby mi se i [s]text doplněný editorem sedlem kuoň dostal.“ Protož se viec ten sedlák sveličiti nesměl.
Jeden také čas přihodilo se, že svatý Bernart v poslání pilném k papežovi poslán, aby vévodu equitanského s svatú cierkví smieřil. Jemužto equitanský vévoda velmi se bránieše, nechtě se smieřiti. Tehda svatý Bernart, šed do kaply, mši chtieše slúžiti a vévodu, že klečíše, před kaplú jeho ostavil. A když mši čta, Božím tělem svatého kříže znamenie nad kalichem činieše a řka: „Pax domini sit, semper vobiskumcizojazyčný text.“ To jest česky řečeno: „Pokoj Boží buď vždy s vámi.“ V tu hodinu svatý Bernart, vzem tělo Božie na střébrnú patenu, jímžto kalich přikrývají, ohněm Ducha svatého zažen vynide i promluvi k vévodě a řka: „Prosil sem tebe, aby se smieřil [s]text doplněný editorem svatú cierkví, a ty s naši prosbu potupil. Aj, hlédaj, toť k tobě jde sám Spasitel, Syn Boží Panny Marie, matky, ješto jest pravý pán cierkve svaté,
