robenec nedětinským smyslem odpovědě a řka: „Neprávě se mnú dělíte, sobě ste nebeské královstvie a mně zemi ste ostavili. Ne tak, dá li Buoh, to bude.“ Proněžto málo u otce pobyv, za nimi do zákona se bral.
V těch časiech klášter, jemužto Klaravallis dějí, z nova dělán a tu svatý Bernart opatem učiněn. A v tom opatství kterakej jest život vedl s jinú bratří, o tom se tak píše, že najprvé byli u veliké chudobě, [chléb]text doplněný editorem[142]doplněno podle Pasionálu kališnického ječný a s prosa pekúce jedli, z dřievie listie trhajíce, zelé sobě vařiechu. Málo také spal svatý Bertnart a to často řékáše, že ižádného času šerednějie nestracoval, než kterúž hodinu spal. A tak byl pro hrubost sprostných krmí chut stratil. A potom, jakž již co jedl anebo pil, v tom rozeznánie neměl, protož jedné chviele podávachu jemu žbánka i jmějiechu, by v něm voda byla, aby se napil, i podali jemu, ano olej byl, však se jeho napil, nic nepoznav, co by bylo. Jenž z toho mluvíše, proč by mu usta mastná byla. V svém také rúše počestnú sprostnost miloval, často takto řékaje: „Ktož se v lepých rúšiech kochá anebo má vnitř nečisté mysli tělesnú bujnost anebo světské ješitné chvály hledá anebo se nad jiné pyšnú, nemúdrú myslí nosí.“ Ten také obyčej měl svatý Bernart, když do zákona nováky obláčil, takto k nim mluvil: „Když k tomuto stavu chvátáte, tělesenstvie vaše po sobě vně ostavte a sem jedno, vaši duchové, vejděte, neb v našem stavu tělesenstvie za málo platí.“
V ten čas také otec jeho, jenž doma sám bieše ostal, do kláštera všed, s nimi svatý život veda, dobře skonal. Sestra jediná jeho, ješto za mužem u veliké roskoši pyšně bydléše, jednú hrdě se připravivši, aby své bratří navštievila, s mnozstvím lida do kláštera jela. To svatý Bernart zvěděv, jakožto diáblovu siet, ješto siré
