k vám přišel jest. Tak Astarot aniť oddechnúti může, aniť smie s vámi mluviti.“ K tomu pohané vecechu: „I kteraký jest to Bartoloměj?“ Odpovědě diábel: „Přítel jest všemohúcieho Boha, a proto jest do těchto vlastí přišel, aby všecky diábly vyhnal.“ K tomu pohané vecechu: „Pověz nám znamenie, abychom jej mohli nalézti.“ K tomu diábel vece: „Vlasyť má černé nákadeřavé, oči veliké, brada dlúhá, z šedivými vlasy promiešená, středmého vzruostu a rúchoť nosí drahé a zvláštěť plášt nosí bielý, ještoť jest v rozličných miestech hedbávím prošíván a nadto šestmezdcietma let jest, jakž jeho rúcho a jeho třevíce nikda se nepovetšie. A toť má v uobyčeji, žeť stokrát za den a stokrát za noc klekna modlí se Bohu, andělé Boží s ním chodie, jehožto ti v síle držé, aby nikda neustal. Ani jemu se jiesti chtělo a vždy za jedno jasné tváři, myslí veselú přebývá. Ten duch od Boha má, že všecko přezvie, všemi jazyky mluviti i rozuměti umie i to, co já s vámi nynie mluvím, již on to vie. A když jeho budete hledati, chce liť, ukážeť se vám, pakliť nechce, nenaleznete jeho. A za toť vás zvláště proším, když jeho naleznete, proste, ať sem nepřichodí, ať mne andělé jeho téhož jako mému tovařišovi a starostovi neučiní.“ A když odtad pohané šedše, dva dny jeho hledavše, nenalezli.
Jednoho dne jeden diábelník poče volati a řka: „Apoštole Boží Bartoloměji, zažéhají mě modlitby tvé.“ K němužto svatý apoštol Bartoloměj vece: „Náhle mlč a inhed vyndi z něho.“ A jakž to brzo vece, tak diábel z člověka vystúpil. To uslyšev král té země, jemuž diechu Polomius, jenž dceru bláznici jmějieše a v nie diábel bydléše, k svatému apoštolu Bartoloměji poslal a prose, aby k němu přída, jeho dceru uzdravil. A když tam svatý apoštol přišel, uzře, ana svázána a hryze a tepe lidi od sebe, kázal ji rozvázati. Tehda, když k nie přistúpiti ižádný nesměl, svatý Bartoloměj vece: „Já toho diábla, ješto jest v nie byl,
