již svázána v své moci mám, a vy se ještě bojíte.“ A jakž ji brzo rozvázachu, tak ji inhed zdravú i při smysle nalezechu.
V ta doby král veliké dary kázal připraviti a svatému Bartoloměji dáti. Tehda sluhy hledavše jeho nikdiež nenalezli. Potom nazejtřie, když král v svém pokoji ráno stáše, ukázal se jemu vidomě apoštol a řka: „Proč s mne z zlatem a střiebrem včera veškeren den hledal? Takoví daři jsú potřební těm, ješto se světem a s tělesnými věcmi obcházejí, ale já již ani tělesného, ani světského nežádám.“ A to řekl apoštol, poče o svaté vieře královi mluviti a zvláště, kterak jest milosrdný Hospodin z svého Bozstvie věčnú múdrostí mocně diábla přemohl, milosrdným činem svú svatú krev proliv, spravedlnú cestu mocí svú a milosrdenstvie světu ukázal. A když jednú svatý Bartoloměj apoštol tu řeč o svaté vieře skonal, poče jednu o svatém křtu mluviti a řka: „Pokřtíš li se, já tobě tvého boha řetězy svázána ukáži.“ A když bylo nazejtřie, pohanští kněžie počechu své modle obět vzdávati. Tehda diábel velikým hlasem zvola a řka: „Přestaňte, nebožátka, přestaňte, nemodlte se nám, abyšte horšieho netrpěli, než já trpím, ješto tuto stojím, ano mě andělé Jezu Kristovi ohnivejmi řetězy svázali.“ Jakž to diábel vece, tak pohané, k modle přiskočivše, provaz na hrdlo tomu obrazu vzvrhše, vztrmáciechu, chtiec převrátiece jej rozbiti, ale nemohli, jeliž sv. Bartoloměj apoštol diáblu přikázal, aby vejda ty modly ztlúkl. A tak diábel vyšed ty modly všecky v tom chrámě zbil. Tehda svatý Bartoloměj apoštol pomodlil se Hospodinu a inhed všickni nemocní, ješto v chrámě ležiechu, zdrávi byli a svatý Bartoloměj apoštol, ten chrám posvětiv, diáblovi na púště jíti kázal. V tu dobu svatý anděl se zevil a chrám třikrát obletěv, ve čtyřech úhléch v chrámě znamenie svaté kříže svým svatým prstem napsal a řka: „Tak praví Hospodin: Jakež jsem vás od vaší nemoci uzdravil, takež tento chrám ode všie
