nečistoty očištěn bude. A toho diábla, jehožto jest svatý Bartoloměj na púště poslal, chci jeho vám, prvé než pryč puojde, ukázati. Jehožto když uzříte, nežásajte se, ale to znamenie, ješto sem na úhléch napsal, každý z vás na svém čele kříž učiň.“ Tu dobu jeden múřenín jim se ukáza, převelmi černý, jehož tvář podlúhovatá ostrá, brada dlúhá a vlasy až do pat, oči plamenné, z nichžto jiskry jako z uhnitého železa prcháchu. Jemužto také hrozný plamen z úst jako z síry oheň plápoláše a ruce plamenným řetězem svázané zzadu jmějieše. V tu dobu anděl k němu promluvil a řka: „Proto, že si svatého Bartoloměje apoštola uposlúchal a všecky modly v chrámě zlámal, rozvieži tě, aby šel na takú púšti, ješto ižádný člověk nebydlí. A tu buď až do dne súdného.“ V tu dobu jej anděl rozváza a inhed diábel s potvorném hlasem křiče zmisal a Božie anděl, ano všickni vidě, do nebes se vrátil. A té země král Polomius s svú královú i z dětmi a se všemi lidmi svatý křest přijal a učedlníkem se svatého Bartoloměje apoštola učinil.
Tehda všecka pohanská kněžie sebravše se i brali se [k]text doplněný editorem králi, jemužto Astrages jmě bylo, a jemu žalovali a řkúce: „Přišli sme k tvé milosti, žalujíc na toho Bartoloměje čarodějníka, skrze něhož sme své bohy ztratili a svého krále, tvého bratra, po jeho vieře postúpivše, sme nalezli.“ To král Astrages uslyšev, u velikém hněvu tisíc oděncuov, aby svatého Bartoloměje apoštola jeli, poslal. A když jej před král přivedli, promluvi k němu král a řka: „Ty li jsi ten, ješto s mého bratra na zlú cestu převrátil?“ Apoštol k němu vece: „Já sem jeho nepřevrátil, ale na dobrú cestu obrátil.“ Král jemu vece: „Věz, že to, jakž s ty mého bratra postavil na té cestě, aby svého boha ostana, v tvého Boha uvěřil, takež já učiním, že ty svého Boha ostaneš a mému obět vzdáš.“ K tomu svatý Bartoloměj vece: „Já jsem toho boha, v něhožto jest věřil tvój bratr, král Polimus, svázal a tak svázána lidem ukázal
