chodili. Potom ten mistr Rejnaldus v rozličných [zemích]text doplněný editorem[125]doplněno podle Pasionálu kališnického a zvláště v Paříži svatý život veda a slovo Božie káže, umřel. Skrze něhožto Hospodin rozličným nemocným a hříšným velikú milost činí až do dnešnieho dne.
Jednoho také času kardináluov Ščepánův synovec z nové vsi na koni v přékop upadl a tu hlavu slomil. K němužto jeho matka přiběhši, žalostivým hlasem křičela. V tu dobu svatý Dominik, tehdy v Římě jsa, šed tam, zaň se Bohu pomodlil a toho mrtvého vzkřiesiv matce živého vrátil. Těch také dní v Římě [u]text doplněný editorem svatého Sixta, tu, ješto i dnes predikátoři klášter mají, svatý Dominik a s ním třidceti bratrův, za stolem sedíce, po malém kusu chleba mezi sebú rozdělili, viece v domu chleba nic nemajíc. V tu dobu vnidešta dva podobná jinochy do refektora, nesúc v svých pláštiech chleba bielého spoře, a tu před svatým Klimentem ten chléb položivše, ven vyšli. Po nich brzo vyšedše, inhed jich nenalezli, ani kto kdy potom zvěděl, kto jsú a odkad jsú. V tu dobu svatý Dominik, rukú na bratří pokynuv, vece: „Jezte, bratřie milá, nám tento chléb Hospodin poslal.“ Co je Buoh divuov skrze svatého Dominika světu ukázal, to jest vše na potvrzenie viery křesťanské učinil.
Jednoho času se píše, že jeden, v němžto mnoho bieše diábluov, před svatého Dominika přiveden. Tehda svatý Dominik štůlu na se vzem, jednu starú štůlu diáblu na hrdlo přivěsil, zapoviedaje diáblóm, aby toho člověka viece nemučili. Tehda diáblé počechu výti a řkúc: „Proč na nás ty muky, otče svatý, přepúštieš, nechať vyndeme.“ K nimžto svatý Dominik vece: „Nepustím vás odtadto, jeliž mi rukojmie postavíte, že se zase v to tělo nevrátíte.“ K tomu diáblé odpověděchu: „Kteraké my tobě rukojmie dáme?“ [Dominik vece:]text doplněný editorem „Tyto sťaté, jichžto těla v tomto kostele odpočívají.“ K tomu diáblé vecechu: „Těch my rukojmí mieti nemůžeme, neb naše zaslúženie jim i všem dobrým sú protivná.“ K tomu svatý Dominik vece: „Musíte rukojmie míti, jinak vás z této
