oblevivše, všecko zbožie jemu pobrali a velmi jeho ubili. Jehožto sem já v svój duom uvedl a tu několik dní pracně živ přebyv i umřel. A já sem jeho v nohách svatého Štěpána pochoval. Ale třetí, jenž se mnú tuto také leží, jest Abibas, syn muoj, jenžto dvadceti let stár jsa, se mnú svatý křest přijal a s Pavlem apoštolem ode mne svatému Písmu se naučil. Ale má žena Etea a Selemias, syn muoj, jenž viery křesťanské přijíti nechtěli, a tak našeho pohřebu duostojni nebyli. Ty jisté jinde pochovány nalezneš, ale již hroby jich prázny jsú.“ To řekl svatý Gamaliel i zmisal.
V tu dobu Lucianus kněz, z toho viděnie se probrav, poče Boha prositi, bylo li by to viděnie pravé, aby mu se druhé i třetie zevilo. Tehda potom první pátek opět též viděnie Lucianus viděl a tu trestán byl pro to, což mu bylo u vidění rozkázáno, obmeškal. K tomu Lucián vece: „Neobmeškal sem, ale Boha sem prosil, aby mě viděním podruhé i potřetí ujistil.“ Jemužto Gamaliel vece: „Věděl sem to dobře, že jsi na to myslil, naše těla nalezna, kterak aby je poznal. Protož ta znamenie dávaji, že nalezneš čtyři košíky. V jednom košíku ruoži červenú a ve dvú košíkú ruoži bielú. A čtvrtý košík jest střiebrný, šefrána plný. Ti košíkové jsú našeho pochovánie truhly a ty ruože jsú naše blahoslavené kosti. První košík s červenú ruoží jest hrob svatého Štěpána, jenž jediný z nás svatý mučedlník jest, ale dva košíky z bielú ruoží, toť jsa truhle dvě, má jedna a Nikodemova druhá, ješto sme v ustavičenství viery sešla. A čtvrtý košík stříbrný, šefránem plný, jest syna mého Abiba, jenžto jest v duostojné čistotě s tohoto světa sšel.“ To Lucianus znamenav, v pátek na druhú neděli též viděnie třetie viděv a hněvivě napomenut, proč by tak, jakož mu rozkázáno učiniti, zpozdil a zanedbal. V brzkosti vstav, do Jeruzaléma šel a tu Janovi biskupovi, jakž mu bylo rozkázáno, všeckno pořád rozlíčil. To Jan
