světu ukázal.
Tak se čte, že za toho ciesaře, jemužto Otta řékali, jenžto je kraloval po Božiem narození devět set čtyřidceti čtvrté léto, jednoho hrabie, rodice ciesařova, diábel tak mocně posedl, že se sám rukama dráše a svými se zuby kúsáše. Tehda ho ciesař ku papežovi Janovi do Říma vésti, aby naň ty řetězy svatého Petra vložili, kázal. Tehda toho někteří vzkušujíc, jiný řetěz naň vložili, v němžto nic důstojenstvie nebylo, proto nic neprospěli. Potom pravý řetěz svatého Petra na jeho hlavu vložili a inhed diábel s velikým křikem z něho vystúpil.
Čtvrté proto tento hod ustaven na pamět všem hřiešným, aby jakož jest svatý Petr, v těžkých okovách vězev, zproštěn, takež ten den slaviti máme, prosiec svatého Petra, aby nás, hřiešných, z vězenie našich těžkých hřiechuov svú prosbú zprostil, neb toho svatý Petr mocen jest. Jakž to praví sv. Čtenie, že mu Hospodin dal moc klíčuov nebeských svázati i rozvázati, totiž zakléti i rozhřešiti, a toho na zvláštnie dolíčenie. Tak se píše v kniehách O divích svaté královny, že byl jeden duchovní v Kolíně na Rýně v klášteře u svatého Petra a že často se to přiházéše, ješto se [z]text doplněný editorem zlého otce a mateře urodí, toho i v zákoně duchovniem dobrým učiniti nemohli. A takž ten zákoník velmi zlý bieše. Tehda se tak přihodilo, že ten zlý duchovní náhlú smrtí umřel. Jehožto diáblé pochopivše, jechu se naň žalovati proti rozličným hřiechóm. Najprvé jeden diábel poče proti němu takto řéci: „Jáť sem lakomstvo, ty s stál leč i kterak s po sboží tohoto světa a proti Božiemu přikázaní často s cizieho zbožie žádal.“ Druhý diábel žalováše a řka: „Jáť jsem ješitenstvie, jímžto s ty hřiechem rozličně hřešil.“ Třetí diábel tak voláše: „Já jsem lež, jímžto hřiechem ty s mnoho hřešil.“ A kterak všickni jiní hřieši žalováchu, proti tomu dobří skutci jeho omlúváchu. Jeden dobrý skutek řekl: „Já jsem poslušenstvie, jehožto s ty se jeho přidržel a svých starost poslušen byl.“ Druhý dieše: „Já jsem klášterský
