divy potvrzen, nižádný by tomu věřiti nemohl. A také, což jest divuov Buoh skrze ně učinil, ktož by byl jeho svatosti nepředeznal, vše by byl to sobě za omyl početl. To se také o něm zvláště píše, že jeden čas v jednom domu, když bieše večeřel, počechu opět znova stoly ubrusy přikrývati. Tehda svatý German otáza: „Komu to stůl připravujete?“ Oni odpověděchu: „Připravujem oněm dobrým hostem, ješto v noci chodie.“ To uslyšev svatý German, bedlivě těch hostí čekal, [chtě]text doplněný editorem[116]doplněno podle Pasionálu kališnického viděti, kterací by to byli. V tu hodinu uzře, ano diáblé v člověcí tváři v duom jdú. Jimžto inhed Boží mocí přikázav, aby se z toho z domu nehýbali, všechnu čeled vzbudiv i otázal, znají li ty jisté hosty. A když jemu pověděchu, že jsú jich súsedé, Germanus všie čeledi do jich domuov jíti kázal. Tehda čeled jidechu, všecky súsedy doma nalezli. A tak nalezeno, že diáblé, po domiech chodiece, lidi obluzováchu. Ty diábly svatý German z domu Boží mocí pryč zahnal.
Jeden také čas do Britanské země jdúce, jeden svatého Germana učedlník na cestě se roznemohl, v tom městě, jemužto Kormandora dějí, zdech umřel a tu pochován. A když se zase svatý German z Britanské země se vrátil, káza sobě hrob toho svatého učedlníka odkopovati a jeho jménem zavolal a řka: „Kterak se máš, chceš li ještě se mnú na světě popracovati?“ Tehda ten učedlník ožil a k svatému Germanu promluvil a řka: „Dobréť bydlo mám, nechciť se opět na svět vrátiti.“ Svatý German vece: „Milý synu, a ty tu v Boze odpočívaj.“ V tu hodinu inhed ten učedlník v hrobě sedě, na zemi hlavu opět sklopiv i umřel, zase i opět zakopán. To se také píše, že když svatý Germanus v Britanské vlasti slovo Božie kázáše, na králově dvoře s svými mlašími šel. Tu jeho ani král, ani žádný úředník ku pokrmu nepozval. Tehda jeden králuov podratajie, z pastvy se vrátiv, uzřel sv. Germana, an [s]text doplněný editorem svým tovařistvem
