přivésti, tenť mě muož inhed tudiež postaviti.“ V ten čas Quirinus dceru do žaláře přivedl a tu svatého Allexandra stojíce nalezl, inhed před ním padl. Tehda Balbína, nemocná dci, poče svatého Allexandra okovy celovati, žádajíc uzdravena býti. K niežto svatý Allexander vece: „Neceluj, milá dci, mých řetězuov, ale jdi, svatého Petra apoštola řetězy, jimižto byl okován, optajíc celuj a inhed zdráva budeš.“ Tehda Quirinus v žaláři, v němž svatý Petr vězel, řetězuov kázal hledati. A jakž brzo nalezli, tak Balbíně celovati dali a inhed uzdravena byla. To Quirinus uzřev, svatého Allexandra z žaláře vyvedl a se vší čeledí i s mnohými jinými lidmi svatý křest přijal. Tehda svatý Allexander papež kostel ve jmě sv. Petra zproštěnie učinil a tu ty řetězy, v nichžto vězel svatý Petr, důstojně položil. Protož na ten den lidé k tomu kostelu na pút jdú a tu ty okovy celují.
Třetie, pronižto tento svatý hod ustaven jest, jakž to praví svatý otec Beda, byla sta dva ciesařé Oktavianus a druhý Antonius. Ta jsta sobě příbuzna byla, protož jsta mezi sebú všeho světa ciesařstvo rozdělila. Oktavianus [na]text doplněný editorem západ slunce strany moře vše ciesařstvo vzdal, Antonius všecko s uoné strany moře měl. A když Antonius sestru Oktaviánovu za sebú měl, pozhrdav jí, pojal z Ejipta královú, ješto jí Kleopatra řiekali. To Oktavianus uslyšev, s velikým hněvem lid sebrav, proti Antonionovi táhl a tu ve všem nad ním svítězil. Protož Antonius [s]text doplněný editorem svú královnú Kleopatrú, utekše odtad, u veliké žalosti oba se zabila. A Oktavianus, jeho všecko královstvo zrušiv, ty vlasti pod římské ciesařstvo poddal. Odtad Oktavianus ciesař do Allexandřie jel a tu veliké zbožie zdvihl, do Říma [s]text doplněný editorem sebú přinesl. Tu ciesař Oktavianus tak jest slavně obecné dobré vedl, po všem světu vzplodil, jakož což jest bylo dřieve za čtyři penieze, to za jeden peniez kúpeno. Protož, že obecné dobré tak spoře rozšířil, jemužto důstojné příjmie Augustus,
