biskup uslyšev, k sobě jiných biskupuov pozval, s nimi na to miesto, kdež bylo Luciánovi zjeveno, šel. A když počechu zemi kopati, země se potřásla a vóně předobrá odtad vyšla a sedmdesát člověkuov prosbú těch svatých od rozličných nemocí v tu hodinu uzdraveno. A tak ti biskupí, ty svaté kosti pobravše, v tom kostele, v němžto někda byl svatý Štěpán alcipřištem, s velikú ctí zchovali těch svatých těl. Nalezení svatý Beda v svém popsání zvláštní pamět ostavil.
Druhé o svatém Štěpánu přenesenie tak svatý Augustin píše, že Allexander, knieže římské, jeden čas [s]text doplněný editorem svú paní do Jeruzaléma přes moře přeplul a tu svatému Štěpánu krásný kostel udělal. A po těch časiech umřev v tom kostele při hrobu svatého Štěpána se pochovati kázal. Potom po sedmi letech Juliána, paní jeho, od rozličných kniežat velikú křivdu trpiec, do svého se kraje vrátiti zamyslivši, chtieše ráda tělo svého hospodáře s sebú nésti. Za něhožto, aby jí odpustil, poče biskupa o to velmi prositi. Tehda jí biskup ukázav dvě stříbrné truhle, v nichžto ta těla ležela, vece: „Neviemť, v kteréť jest truhle tvého hospodáře tělo.“ K tomu ona vece: „Ač já vědě.“ A to řekši, polapi svatého Štěpána, mniec truhlu svého hospodáře. A tak s tiem tělem na koráb na moře vsedla. A když tak přes moře plovíše, tehda světí andělé, pod nebesa se vznášejíc, na čest svatému Štěpánu sladce zpieváchu, rozkošná vóně nad tiem svatým tělem povětřie naplňováše. V tu dobu uslyšány sú hlasy, ano diáblé volají a řkúce: „Kde jsi, náš knieže pekelné? Proč této korábi nezažeš, v niežto jest protivník náš Štěpán?“ V tu hodinu pekelné knieže pět diábluov poslal, aby tu koráb zažhli, ale anděl Boží obránil a diábly hluboko v moře potopil. A když odtad do města, jemužto Kalcedon dějí, připluli, počechu diáblé volati a řkúc: „Aj toť, se k nám blíží sluha Boží Štěpán, jehožto sú nemilostiví Židé ukamenovali.“ Odtad pluli do Konstantinopolim a tu, jakž praví svatý Augustin,
