tělo svatého Štěpána v jednom kostele cně pochovali.
Potom pak, kterak sta se ty dvě těle svatého Štěpána a svatého Vavřence sněly se. O tom se takto píše, že jednoho času ciesař Teodozius měl dceru, jížto Eudozia řékali, [ji]text doplněný editorem diábel těžce posedl. A když to jejiemu otci, jenž tehdy v Konstantinopoli bieše, zkázachu, aby ji do Konstantinopoli přivésti kázal, zdali by tu, svatého Štěpána kostí dotknúci se, zproštěna byla. A když ji tam přivedechu, poče diábel volati a řka: „Nevyndu odtadto, dokad svatý Štěpán v Římě nebude, neb tak tomu chce svatý Petr a svatý Pavel apoštolé.“ To ciesař uslyšev, na všie obci velikú prosbu obdržal, aby svatého Štěpána tělo do Říma dali a tělo svatého Vavřence miesto toho do Konstantinopoli vzeli. Ten čas Pelagius papež kardinály do Konstantinopoli poslal a tu tělo svatého Štěpána vzemše do Říma nesli. S nimižto také Řekové z Konstantinopoli po tělo svatého Vavřence pluli. A když do Říma vnidechu, chtěchu tělo svatého Štěpána v tom kostele, v němžto ve jmě svatého Petra zproštěnie bylo, chtěli položiti, tehda ti, ješto tělo veziechu, dále nemohúc, stáchu. V tu dobu diábel z jedné děvečky poče volati a řka: „Kam se s ním pracujete, volilť jest sobě ne tuto, ale s svým bratrem s Vavřencem odpočívati.“ To uslyševše, tělo svatého Štěpána přinesevše k tělu sv. Vavřenci přiložichu. Divný Buoh v tu hodinu, v nížto svatého Štěpána v hrob k svatému Vavřenci kladiechu, svatý Vavřenc, jako by svému bratru milé vítanie dával, na stranu v hrobu polehl a polovici městiště postúpil. V tu dobu Řekové, chtiec tělo svatého Vavřence vzieti, k hrobu přiskočichu a inhed na zemi jako mrtví padli. A když se papež se vší obcí poče za ně Bohu modliti, pohleděvše z té otrapy probrali se, ale v desieti dnech všickni zemřeli. A ti Vlaši, jenžto Řekóm povolili, všickni smysla zbyli, až jeliž
