chudým vdovám pracným i rozličném sirým lidem tajně v noci nosieše.
Těch časuov kúřimské knieže, vida Božieho sluhy velikú pokoru a jeho na své mysli potupenie nesa, jal se kněství České země rozličně překážeti i veliké násilé činiti, tak že musil svatý Václav s velikú vojskú na pole proti němu táhnúti. Jehožto zástup knieže kúřimské potupiv, s svým zástupem proti němu také na pole vyjel a s ním se k boji zamluvil. Jemužto svatý Václav po poslu vzkázal a řka: „Když žádáš nad mým knězstvem vévoditi, co tě toho potřeba, aby ti v boji zbiti byli, nad nimiž chceš panovati. Jáť tvých lidí krve prolití nežádaji, jestliť se mnú boj lib, nade mnú nad samým svítěze, panujž nade všemi mými. Pakliť já tě přemohu, ale ať tvoji pod mú moc slušejí.“ Tomu poselství knieže kúřimské vesele povolil. By ta smlúva byla s ůbú stranú potvrzena tak, aby jim ižádný pomáhati nesměl, jakožto se jest stalo. A když ta kniežata proti sobě na sedání jdiešta a obě vojště na tom přihlédati stášta, v tu hodinu andělé, z nebes zstúpivše, nad svatým Václavem se vznášiechu a kříž stkvúcí před jeho svatú tváří se blyštieše. To kúřimské knieže uzřev, před svatým Václavem na zemi padl, prose, aby jemu ráčil svuoj hněv odpustiti. Jemužto svatý Václav vece: „Vrať se domuov s pokojem a měj na svém dosti, jáť tvého nežádám.“
Potom po malých časiech svatý Václav, aby k césařovu dvuoru jel, byl pozván. A když tam přijel, od ciesaře i ode všech kniežat cně přijat a tu v pilných ciesařových radách znamenitě nade všecky jiné v múdrosti poznán. A když jednoho jitra v ciesařovu radu pozván a pro velikú práci, jižto zvláště v noci, Bohu se modle, nesl, rozličně se trudě, v radu přijíti zapozdil. Tehda ciesař poče se s kniežaty […]text doplněný editorem mně, by se pro svú hrdost přijíti oblenil, to byl tak zpuosobil, když by svatý Václav v radu přišel, aby jeho nikdež
