křivě nepřísahal, aby mne nikda neostával.“ K tomu Ciprianus odpovědě: „Tě i všicku tvú moc potupuje zamítám a tvých se všech diáblův odpoviedám a znamením spasitedlným svatého kříže se tebe odžehnám.“ A jakž to Ciprián vece, tak diábel, velmi se zahanbiv, od něho zplanul a pryč zašel.
Tehda Ciprián, s velikým skrúšením se odtad vzdvih, šel k biskupu. Jehožto biskup uzřev, za to maje, by proto přišel, aby svými čáry křesťanstvo v blud uvedl, promluvi k němu a řka: „Měj na tom dosti, Cipriáne, jenž mnoho sprostné lidi z pravé cesty svodíš. Ale obce křesťanské přemoci nemůžeš, neb tak jest silná moc Jezu Kristova, že proti ní nižádný svítěziti nemůže.“ K němužto Ciprián vece: „Jist jsem tiem, že jest nepřemožená moc Jezu Kristova, a tak sem přišel, že tebe proším, aby mě pokřtil.“ A když svatý křest přijal, tak v svatých činech slavně prospěl, že po toho biskupa smrti biskupem učiněn. A v tom biskupství jsa, svatú Justinu v duchovním stavu nad mnostvím pannami starostú učinil. A tak Bohu slúže, kdež které jaté svaté mučedlníky přezvěděl, jim utěšené listy slal, jich u vieře potvrzuje a jim věčnú otplatu od Boha slibuje.
Těch časův bieše v té vlasti vejvoda, knieže slovutné. Ten zvěděv divnú pomluvu o svatém Cipriánovi a o svaté Justině, kázal je před se přivésti. A tu jich otázal, chtie li se jeho bohóm modliti. K tomu ona odpověděšta: „Učiň z nás, cožť tobě libo, od křesťanské viery nikterakž neodstúpíme.“ To vejvoda uslyšev, kázal, velikú pánev vosku a smoly a rozličného tuku připraviec, svatého Cipriána a svatú Justinu v tu pánev vsaditi a velikej oheň učiníc, je pražiti. A když jim ta horkost nic neuškodila, přistúpiv jeden kněz pohanský, přimluviv se a řka: „Nechať já před pánví postojím a uzříš, vévodo, večas, žeť jich moc přemohu.“ A když se
