chovati poručiv, skončal. A jeho kněžna Drahomíř, v druhého syna Boleslava se uvázavši, k pohanským modlám jeho všemi činy vedíše.
Ale ten předrahý květ, první v České zemi v svaté vieře vzkvetlý, sv. Ludmila, vnuka, svatého Václava, svatému Čtení podlé křesťanské viery jeho učéci, chováše. Tehda milostivý utěšitel Duch svatý tak toho dietěte srdce vnitřním vdešením byl rozpálil, že jeho svatá učenie jako světlé jiskry, od něho jdúc se stkvěchu a jeho osviecené promluvení jako plovúcie strdí sladce od jeho svatých úst pocházéše. Protož skrze jeho svatého slova slavné kázanie všecka Česká země slavně jest osviecena. Netolik slovem, ale i rozličným příkladem, neb se tak o jeho svaté milosti píše, že jest byl přečistého života, tělesenství své bez poškvrny choval a vždy žádaje, kterak by pro Jezu Krista svú krev prolil. Protož spravednost svaté viery ne tajně, ale zevně kázáše, vždy se Bohu nábožně modlil bedlivě ve dne i v noci, Boha následuje ve všech svatých skutciech, v almužnách, v milosrdenství i v pokoře nad jiné své rovné znamenitě prospieval.
Těch časuov ta závistivá Drahomíř, nemilostivá pohanka, zoufavši nad svú dcí, sv. Ludmilú, knězstvo české chtě obdržeti, dva šeredná násilníky, jimažto jména byla Tuman a Guman, do Tetína na hrad poslala, aby tam jevše věrnú Boží služebnici, sv. Ludmilu, zahubila. A tak se i stalo, od těch dvú jest udávena a ta duše do nebes vzata. Potom ta nemilostivá pohanka Drahomíř jala se křesťanův nenáviděti a jim mnoho zlého činiti. Ale syn její, sv. Václav, vieru křesťanskú, jakž jeho byla svatá Ludmila, babka jeho, naučila, tvrdě držéše, navracuje zase jí rozmáháše křesťany a jim milostivě v jich potřebách pomáhaje. Tu také zvláštní pokoru činieše, že oplatky tajně peka a z roznuov víno s svýma rukama vydavuje, k Boží službě po kosteléch dáváše. Často také drva a jinú potřebu
