jména byla. K tomu světí odpověděchu: „Rodem jsme z Arabské země, jména naše jsú Kozma a Damián a máme tři bratry, jednomu jest jmě Antimius a druhému Leontinus a třetiemu Euprebius.“ To odpovědění starosta od nich uslyšev, kázal jim ta svá bratří přivésti a bohóm se pohanským modliti. A když tomu nikterakž nepovolili, kázal je za ruce i za nohy věšejíc mučiti. Uzřev, ani nic na to nedbají, kázal je, řetězy zviežíc, v moře uvrci. V tu dobu Boží anděl z moře je vyvedl, a oni opět přišedše před starostú stáli. Jimžto starosta vece: „Znamenaji to na vás, že skrze některaké veliké bohy svými čáry lidi obluzujete, že na muky nic nedbáte a morskú hlubokost za nic nemáte. Protož chci tomu, abyšte mě naučili, která sú to kúzla vaše, ať po vás ve jmě boha Abrianova postúpím.“ A jakž to ten starosta vece, tak diáblé přistúpivše jechu se jeho po líci neskrovně bíti. Tehda ten starosta poče volati k svatému Kozmu a Damiánovi a řka: „Proším vás, šlechetní mužie, abyšte svého Boha za mě poprosili.“ A jakž tato svatá Bohu se zaň pomodlišta, tak inhed diáblé toho bitie přestachu. V tu dobu ten starosta poče opět nemúdře mluviti a řka: „Netáhl sem pomysliti, chtě svých bohuov ostati, až se biechu bohové na mě rozhněvali. Protož již nechci toho trpěti, byste se v čem mým bohóm protivili.“ To řekl starosta, káza velikej oheň učiniti a sv. Kozma a Damiána v ten oheň uvrci. Jimžto ten oheň nic neuškodil, ale jiné pohany, ješto tu stáchu, spálil. Potom za palce věšeni a z vysoka na zemi púštěni. Jimžto také když ty muky nic neuškodily, kázal starosta tři jich bratry v žalář vsaditi a sv. Kozmu a Damiána ukřižujíc ukamenovati. A to kamenie, se zase navracuje, mnohé pohany ranilo. To uzřev starosta, s velikým hněvem kázal jich tři bratry, z žaláře vyvedúc, před kříži postaviti a na svatého Kozmu a Damiána před jich očima čtyřem rytieřóm střéleti.