diábel změnil, tak že poče tu duchovní královnu Epigenu, z svého náměstka dceru, světsky milovati. Protož pozvav k sobě apoštola, poče jemu slibovati polovici královstvie, chtěl li by tu duchovní královnu ku povolení manželstva naraditi, chtě ji rád sobě za královnu pojíti. Jemužto sv. Matúš vece: „Učiň tak, jakoť dřevní král, tvuoj náměstek, činil. Přiď v něděli na Boží službu do kostela a tu před tú královnú uslyšíš, coť budu o svatém manželstvu mluviti.“ To král s velikým veselím uslyšev, jedva neděle dočkal, že zajisto jmaje, že ji apoštol k manželstvu přemluví. A když první neděli sv. Matúš před králem i před tú duchovní královnú a přede všemi lidmi o svatém manželstvu krásné kázanie učinil, poče jeho král s libostí poslúchati a jeho velmi chváliti. Potom sv. Matúš, o manželství domluviv, kázav všem znamenitě mlčeti i poče k nim takto mluviti: „Kterakžkolivěk, jakož ste slyšeli, svatého manželstva stav i zákon jest Bohem ustavený i potvrzený. A zvláště, ktož jej právě držie, to také všickni viete, by byl kto tak držebný, že jsa sluha králuov, směl by chot královu sobě pojíti, netolik králova hněvu, ale i ohavné smrti byl by hoden. Ne proto, že sobě jest ženu pojal, ale že svého krále chot pojíti směl. Takež ty, králi, vida jistě, že tato duchovní královna Bohu v službu jest posvěcena, kterak ji smíš sobě za manželku pojíti.“ Tu řeč král od apoštola uslyšev, u veliké náhlosti se rozhněval. Ale sv. Matúš královnu Epigenu s jinými děvicemi požehnav v svaté pokoře potvrdil. A když sv. Matúš, mši odslúživ, podlé oltáře stoje, spěv ruce, Bohu se modléše, poslal král kata, jenž zzadu přistúpiv, mečem svatému Matúšovi hlavu sťal. A ta duše vzata do nebeského královstvie.
Potom král vida, že nemuož ižádným činem královny Epigeny k manželstvu obrátiti, duom, v němž ona s jinými děvicemi bydléše, velikým ohněm obklíčil, chtě je
