ciesaři, ale sluhy sme Jezu Kristovi. S tebú sme povinni rytírsky pro obecné dobré na všech miestech státi, ale Hospodinu v pravé vieře nade vše s právem, máme od tebe za naši práci tělesnú slúžiti, ale od Hospodina věčnú odplatu. A protož to věz, že v tom úmysle silně stojíme, jenž chceme pro Jezu Krista všecky muky trpěti a v jeho svaté vieře až do smrti bydleti.‘“ To poselstvie ciesař uslyšev, do jich obrácenie se rozpačiv, kázal všem svým lidem, aby brzo ten svatý zástup obehnali a to svaté rytírstvo, kterakž mohúce, zbili. V tu dobu, kto by byl na to hleděl, kromě ač by kamenné srdce jměl, musil by zaplakati, vida, ano jako panny před sebú ruce držie, stojie, ano je na vše strany sekú, střílejí, bodú, koňmi tlačie, hanebně jich rúcha svlačiec, hlavy jim rozvracují a z jich břich střeva vymítajíc, a to vše na potupu křesťanské vieře. Avšak, jakž Buoh chtěl, někteří z nich jsú nezbiti a ti v rozličných vlastech, Božé slovo snažně kážíc, vieru křesťanskú slovutně jsú rozplodili.
A když tak ty svaté zbivše, pohané jich statek mezi se děléc, pijíc vesele a jedúc, sediechu, pojide náhodú mimo ně jeden muž svatý, jemužto jmě bylo Viktor. Jehožto když pohané pobiedichu, chtěl li by s nimi jiesti, poče jich svatý Viktor tázati, kterak by tu pro ohavenstvie mezi toliko zabitými mohli tak vesele jiesti. Tehda jeden mezi nimi odpovědě a řka: „Tyto lidi jsme pro křesťanskú vieru sme zbili.“ To uslyšev sv. Viktor, s velikým vzdešením vece: „A kterak bych já byl ščastný člověk, bych se byl k tomu přihodil, abych byl tu s nimi zšel.“ Tehda jeho oni otázachu: „Azda s ty také křesťan?“ K tomu svatý Viktor vece: „Semť sluha Jezu Kristuov.“ Netáhl toho dořéci, až se oni vzchopivše, na tom miestě jej zabichu. A ta duše za jinými do nebeského královstvie šla. Zbiti jsú tito světí po Božiem narození dvústého osmdesátého čtvrtého léta.
