žeť jsme křesťané a toho nikterakž učiniti nemůžem.“ To ciesař uslyšev, s velikým hněvem opět k nim rytířstvo poslal, aby anebo jeho bohóm je obětovati připudili, anebo z nich vždy desátého vyčítajíce stínali. Tehda ti svatí s velikú radostí, druh před druhem pro Jezu Krista na smrt chvátajíc, pod meč šíji skytieše. Tehda svatý Mauricius, mezi ně jasně vstúpiv, k nim promluvi a řka: „Tovařistvo milé, velikú toho radost mám, vida vás tak hotové pro Jezu Krista na smrt jdúce. Tyto přátely naše stínati sem připustil, neb sem vy [ke]text doplněný editorem krve prolitie pro křesťanskú vieru snažné viděl. A na tom sem také našeho Spasitele kázanie poslúchal, jenž sv. Petru, vida, an protivníky séci chce a řka: ‚Vděj svuoj meč v nožnice.‘ A protož, bratřie milá, vidúc okolo sebe našeho svatého tovařistva mrtvá těla ležiece, a jich nevinnú krví jsme zekrvaveni, sluší nám po nich, pro Jezu Krista krev prolévajíc, vesele jíti. Proto, vidie li se vám, ciesařovi vzkažme: ‚Tvojiť sme rytieři, ciesaři, a pro obecné dobré v našem oděnie beze všie ohrady, ničehož se nebojíc, hotovi sme vítěziti, ale viery křesťanské nikterakž neostaneme.‘“ To poselství ciesař uslyšev, kázal opět ze všeho svatého zástupa desátého vyčtúc stieti. A jakž se to brzo stalo, tak jeden znamenitej s těch svatých rytieřuov, jménem svatý Exsuperius, svatého zástupa korúhev pochytiv, mezi své svaté rytieřstvo vstúpiv, z dobrú myslí promluvi a řka: „Náš přešlechetný vévoda Mauricius o věrném tovařistvu, ješto jest před našima očima sešlo, tak jsú sladce pro Hospodina krev svú prolili. A tak k vám krásně promluvil. A já také ne proto sem v svém odění tuto korúhev vzchopil, abych vám tu radu dal, abychom všecko tělesné odění od sebe odvrhúce, v duchovnie oděnie svatých skutkuov se oblekli. A zdá li se vám takto, ciesařovi vzkažme: ‚Tvojiť jsme rytieři,