o rajské kráse krásně mluviti, a kterak jest pro hřiech první otec lidského národa odtad vyhnán, ale skrze Jezu Kristovo narození a jeho sv. krve prolitie k rajským bydlóm lidský národ opět jest navrácen. A když tak sv. Matúš o svaté vieře zvučně kázáše, pojide veliký křik, ano dvořené i jiní lidé kralovice tepruv umrlého žalostivě pláčí. Jehožto když ta dva čarodějníky vzkřésiti nemohla, počechu rozličně královi raditi a řkúc: „Muožť, králi, býti, že tě tvuoj syn pochvácen i usazen mezi bohy. Protož nic lepšého nenie, než učiň svému synu na čest chrám krásný a jeho obraz modlitebný.“ Potom inhed po té řeči onen novokřestný, sv. Matúše hospodář, kázav těch dvú čarodějníkú střéci a sv. Matúše apoštola pozvati. Jenž přišed, Bohu se prvé pomodliv, toho kralovice z mrtvých vzkřiesil. Proněžto té země král, jeho otec, jemužto jmě bylo Ejippus, po všech vlastech okolniech po posléch vzkázal a řka: „Přiďte všickni, kto chce divnú věc viděti. Uzříte Boha, an v člověčí tváři divné věci činí.“ To lidé uslyševše, z dalekých vlastí s velikými dary, někteří střiebro a někteří zlaté koruny, chtiec svatému Matúši jako Bohu obětovati. Jimžto svatý Matúš vece: „Cní lidé, co činíte, jáť Buoh nejsem, ale sluha pravého Boha Jezu Krista. To střiebro a zlato, ješto ste přinesli, na Boží duom obraťte.“ To oni uslyševše, ve třinácti dnech krásný kostel Bohu na čest dospěli. V tomž kostele svatý Matúš čtyřidceti let Božie slovo káže, všecku zemi Ejipskú na vieru obrátil. A ten král Ejippus z svú královnú i se všemi dětmi křest svatý přijal. Jehožto dceru, mladú královnu, jížto jmě bylo Epigenia, Bohu posvětiv a ji nade dvěma sty pannami starostú učiniv, v Božie službě zavřel i potvrdil.
Potom po těch časiech v krátkých dnech král Ejipus umřev Bohu se dostal. A po něm jeden, jemuž Hirkanus bieše jmě, králem učiněn. Jehožto srdce
