vstúpila, jakž již chtiešta, aby se jima lidé jako bohu modlili. V ty časy sv. Matúš do toho města všed, přivinul se na hospodu k jednomu novokřestnému křesťanu, k úředníku kandacké královny, jehožto byl sv. Filip apoštol, na vieru obrátiv, pokřtil. A tu sa sv. Matúš tak těch čarodějníkuov skutky před šed lidmi oznamováše, že což oni mocí diáblovú činiechu, to sv. Matúš Boží mocí slavnějie ukazováše.
A když jeden čas ten novokřestěný hospodář svatého Matúše, svého hosti, tázáše, odkad by tolik jazykuov uměnie jměl, odpověděl jemu sv. Matúš a řka: „Mámť to od Ducha sv., jenžto v naše srdce z nebes vstúpiv, mi s jinými z Jezu Kristuvými učedlníky rozličným jazykóm jest naučil, aby jako oni staří lidé, proti Bohu rozpýchavše, Babylonskú věži vzvýš do nebes dělajíc, pro miešené řeči proměnu s hanbú jsú od toho diela pustili. Takež svatí apoštolé skrze uměnie rozličných jazykuov věži svaté viery ne kamením, ale svatými skutky vysoko zdělali. Proněžto by věřící v Buoh lidé do nebes vzcházeli.“ Netáhl toho sv. Matúš dořéci, až jeden posel přišed poče sv. Matúšovi praviti, že ta dva čaroděníky Arfaxat a Zaroes, dvě veliké saně s sebú vedúc, jdeta, jimažto saněma plamen smrdutý jako síra z úst i z chřiepí plápolaje, mnohé lidi do smrti zabíjéše. To sv. Matúš uslyšev, znamením sv. kříže se požehnav, proti nim bezpečně vyšel. Jehožto jakž brzo ty saně uzřechu, tak před jeho nohami padše, spáti počechu. Tehda těm čarodějníkóm sv. Matúš vece: „Kde jest vašich čáruov řemeslo, to nynie ukažte, vzbuďte své saně proti mně, můžete li, ale to vizte, bych byl za to Hospodina poprosil, to, což sta chtěla nade mnú učiniti, to by se bylo nad váma stalo.“ V tu hodinu, když mnostvie lida na dívanie k nim se sešlo, kázal Boží mocí sv. Matúš těm saniem pryč zajíti a inhed, nižádnému neuškodivše, pryč se braly.
V tu dobu sv. Matúš, obrátiv se k lidu, poče
