budúcích jistých časích v člověckém tělesenství pro vše hřiešné na tom předrahém dřevě umřel, takež to v svém svatém Boství předpověděl, aby skrze to přezvolené dřevo i zázraky i rozličné milosti rozličným lidem se stávaly a skrze to sv. viera se výšila. Protož se o něm píše, že když po Božiem narození šest set patnádcté léto přepuštěním Božiem od pohanuov svaté křesťanstvo velikú pohromu trpieše, v ty časy král Persarum jménem Kozdra všecky země i všecky vlasti na vschod slunce mocně pod svú moc podbil. A mezi tiem do Jeruzaléma k Božiemu hrobu přijev, hrob Boží uzřev, velmi se rozhroziv, zase se vrátil, ale tu částku dosti holemú svatého kříže dřeva, ješto někda bieše svatá Elena tu ostavila, s sebú vzem i jel pryč s svými lidmi. A když doma, v svém srdci nemúdře vzpýchav, poče mysliti, kterak by se jemu po všem světu velice čest dála a lidé jemu jako Bohu se modlili. Proněžto jednu velikú věži vnitř kázal stříbrem a zlatem a drahým kamením okrášliti a drahým kovem slunce a měsiec a mnozstvie hvězd po všie věži zřiediti. To také bieše chytrým nalezením provedl, tak voda vedena bieše, že když chtěl, jako deštík spadla. A pod zemí tak bieše zpósobil, že když koňové mnozstvie vozuov pod zemí po podlaženích, kamených cestách potiehli, tehda tak pohřmělo, že se všecka věže třásla. A tak lidé mněli, by král Kozdrohe jako Buoh omračil i hřímal, když by chtěl. Potom ten jistý král Kozdrohe své královstvie svému synovi vzdav. Jakž to se čte v jedněch starých knihách, v té okráslené věži miesto Boha seděl, svatého kříže dřevo na pravici postaviv miesto Božieho Syna a kohúta na levici miesto Ducha svatého a se, uprostřed sedě, miesto Boha Otce nazývati kázal.
Ty tak neznámé noviny Eraklius ciesař uslyšev, s velikú vojskú na králova Kozdroe syna táhl, chtě s ním podlé Dunaje boj včiniti. Tehda to tak kniežata mezi nimi
