Petra apoštola.
Druhé tento hod, jakž to se píše, proto ustaven jest, že Allexander papež, šestý po svatém Petru apoštolu, s jedním s ciesařovým starostú, jemužto Hermes řékali, jehož bieše Allexander papež na vieru obrátil, u Quirina, kniežete římského, oba různo vězéšta. Tehda jednú přišed k tomu starostě ciesařovu, promluvil a řka: „Divím se do tebe, že jsa člověk múdrý, zbavil s se duostojného starostvie a přidržíš se jiného příbytka, jenž jako sen nic nenie.“ Jemužto Hermes vece: „Též sem já před některými lety umřel a posmieval sem se všemu jinému a jedno sem se tohoto světa přidržel a budúcího sem života nic nedbal.“ K tomu Quirinus odpovědě: „Ukaž mi to, že jest budúcí život, a inhed mě v své vieře jmáš.“ K tomu Hermes vece: „Svatý Allexander, jehožto u vězenie držíš, ten tě tomu lépe naučí.“ To Quirinus uslyšev, zlostně jemu polav, vece: „Já jsem tobě řekl, aby ty mě o budúciem životě naučil, a ty mě pak šleš k Allexandrovi, jehožto já pro jeho zlé skutky u vězení držím. Protož věz to, že chci na to dvakrát věčí stráži nad vámi mieti, a naleznu li to, a ty k Allexandrovi přišel anebo on k tobě, to vše, což mi dieta, tomu jsem hotov uvěřiti.“ A táž slova Quirinus Allexandrovi pověděl. Tehda v jednu hodinu, když svatý Allexander na modlidbách bieše, zevil se jemu anděl a jeho za ruku ujem i vedl jeho k Erodovi, jenž jinde vězieše. A tu je Quirinus spolu nalezl, velmi se podivil. V tu dobu Hermes poče Quirinovi praviti, kterak jest svatý Allexander syna jeho z mrtvých vzkřiesil. Quirinus vece: „Mám jednu dceru u veliké nemoci poddanú, jížto Balbína dějí. Uprosíš li jí zdravie, slibuji, žeť chci vaši vieru přijieti.“ K tomu svatý Allexander vece: „Jdi brzo, svú dceru do žaláře přiveď, kdež jsem já u vězenie vězel.“ Quirinus vece: „Kterak já tě tam naleznu, a já tě tuto vizi?“ K němužto svatý Allexander vece: „Jdi tam brzo, nebo ten, ješto mě sem ráčil
