těchto nebezpečenství pomohl, anebo pokorným srdcem trpěti dal, anebo mě s tohoto světa vzal, abych toliko zlého svými očima neviděl.“ Na té prozbě Hospodin jej uslyšel, třetí měsíc po tom městu obležení v nemoc vpadl a své skončenie skrze Ducha svatého poznal, jal se Hospodinu snažně slúžiti. A proto, aby mu niktož nepřekážel, deset dní před svým skončením před se nižádného pustiti nedal. Avšak jeden nemocný, předeň všed, jeho poprosil, aby naň svatý Augustin ruku vlože, uzdravil. K němužto sv. Augustin vece: „I co to, synáčku, mluvíš, mníš, bych to mohl učiniti, i neučiním.“ K němužto nemocný vece: „Otče sv., u vidění mi jest kázáno, abych k tobě přišel a skrze tvé na mě ruky vloženie zdravie přijal.“ Uzřev sv. Augustin jeho viery náboženstvie, zaň se Bohu pomodlil a inhed od nemoci uzdraven. A když tak v své mdlobě svatý Augustin leže k smrti se blížíše, poslednie v své paměti řeč bratřím ostavil a řka: „Kterakéhož buď zaslúženie k Bohu člověk, neslušie ižádnému bez svaté zpovědi a bez těla Božieho přijetie umřieti.“ V tu hodinu, leže před bratřie, ano okolo něho Bohu se modlé, poručil se Bohu, skončal a po sobě bez čísla svaté cierkvi svého písma utěšeného rozuma ostavil.
Jakžto jemu rozliční světí svědečstvie dávají a zvláště svatý Remigius a svatý Jeroným. Tak praví svatý Jeroným: „Svatý Augustin, světlost přestkvúcie, obránce spravedlnosti, ohrada svaté viery, všeckny mistři svaté cierkve v příkladě všech šlechetností, rozprostřené učenie v rozumu i v umění slavně převýšil jest.“ Opět svatý Jeroným o něm praví: „Svatý biskup Augustin, létaje smysla svého rozumem nade všech hor vrchy jakžto orel, velikú širokost nebeskú, všech zemí prostranstvie i všech vod okolo světa okrúhlost prostraným slovem rozuměti dal jest. Také svatý Prosper v třetiech
