nic nejedieše, jedno vždy v nebesa hledieše, poče před ním židovským hlasem zpievati a řkúc: „Jeden jest Buoh, jenžto jest stvořil moře, zemi i nebe.“ To jí apoštol též zpievati kázal. A potom na té svatbě král sv. Tómy poprosil, aby ženichovi a nevěstě své požehnánie dal. Tehdy svatý apoštol dal jim požehnánie a tak řka: „Daj, milej Hospodine, požehnánie tvé svaté pravice a v jich mysl rač vsieti siemě věčného života.“ To řek sv. Tóma, odtad pryč šel. A zatiem nahodi se jeden mladec, drže palmovú rózku v ruce a na ní plod daktylového ovoce, jehož jakž ženich brzo okusi s nevěstú, tak sta inhed usnula a oba jedno viděnie viděla. Vidieše se jima, že jeden král velmi u veleslavné postavě, přitúliv je, jima vece: „Apoštol muoj dal váma požehnánie, abyšta účastna byla věčného života.“ V tu hodinu oba procítivše, ona počesta sobě sen rozpravovati.
A v túž hodinu sv. Tóma apoštol k nima vstúpiv vece: „Král muoj večas se váma zjevil a mě k váma, ač i dveře zavřeny sú, sem vedl, aby mé nad vámi požehnánie sv. ovoce dalo. Máta v svém tělesenství celost sv. čistoty držeti, ještoť všie šlechetností královna přirozenice andělská a věčné radosti bezpečná jistost. Tehdy, v nížto hodinu ta slova apoštol mluvieše, zevišta se dva anděly, k nima tak řkúce: „Hospodin nás dva anděly váma na stráž dává, sposlúcháta li apoštola svatého, všecky vaše dobré skutky před Hospodinem obětovati budeva.“ To ona uslyševše, svatý křest od sv. Tómy sta přijala a se svaté vieře od něho naučila. Potom po mnohých časiech ta nevěsta, královna jménem Pellagia, v duchovní stav vstúpila a pro Jezu Krista svú krev prolivši, Bohu se dostala a ženich, jemužto bylo jmě Dionysius, v tom městě biskupem učiněn. A když se sv. Tóma odtad s proboštem zdvih, do Indie k královi, tamžto jest byl poslán, přišel, a tu podlé králova rozkázanie sv. Tóma, jakož ta sien měla býti, krásně změřiv, veliké penieze od krále na dielo vzal. Zatiem král do jiné vlasti [s]text doplněný editorem svým se dvorem na přebývanie
