dveřmi kostelními střez, a kterýž první k kostelu přijde, jemužto jmě Mikuláš, toho na biskupstvo posvěť. To ještě ten biskup jiným biskupuom pověděl a přikázal jim, aby na modlitbách stáli, a sám se v stráži před kostelem postavil. Tehda, když té noci sv. Mikuláš podlé svého obyčeje ze všech prvé k kostelu přišel, jehožto se biskup chvátiv, otáza jeho a řka: „Kterak tobě dějí?“ Jemužto svatý Mikuláš z svého sprostenstvie odpovědě a řka: „Mikuláš mně dějí, sluze tvému pokornému.“ A jakž to brzo vece, tak oni jej pochopivše do kostela vedli a na biskupově stolici duostojně postavili. Také se to o jeho životě v staré paměti v kniehách píše, že když jednú, ještě za života sv. Mikuláše, lidé na jednom korábu na moři toniechu, všickni jedniem hlasem zvolachu, plačíc a řkúc: „Boží sluho, Mikuláši, jest li to vše tak, což lidé o tobě mluvie dobrého, tu se již ukaž nad námi!“ A inhed se nad nimi ukáza, že jeden muž v jeho podobenství, a řka: „Aj toť, sem před vámi, co je to, proněž ste mne pozvali.“ A to řekl, poče jim rozličně z vody pomáhati. A inhed přesta na moři ta búře nebezpečná. Mnoho jiných svatých divuov Buoh skrze svatého Mikuláše učinil, mrtvé křiesil, nemocné uzdravoval a rozličným lidem z veliké núze pomáhal. A když ten čas přišel, že již Buoh sv. Mikuláše chtěl k sobě pojéti, prosil Hospodina, aby jemu své anděly k jeho skončení ráčil poslati. V tu hodinu, hlavu pokloniv, uzřel anděly k sobě jdúce a inhed poče pěti onen žalm sv. Davida proroka a řka: „V tobě sem, milý Hospodine, vždy naději měl, rač býti mé duše obránce a mé jisté útočiště. K tobě, v tvoje ruce, porúčiem duši mú.“ A to řekl, pustil duši a inhed uslyšáno jest sladké andělské zpievanie, s tú sv. duší v nebesa jdúce.
To se dálo po Božiem narození tři sta a třidcátého třetieho léta. A po jeho skončení z jeho svatého hrobu Božím divem olej tekl, jímžto se mnozí nemocní pomazujíc, zdrávi byli. To se také píše o sv. Mikuláši, že jeden žid, znamenaje i často slýchaje, kterak mnoho Buoh skrze sv. Mikuláše divóv čini, kázal sobě obraz
