V túž hodinu bratr králuov k apoštolovi vece: „Viděl jsem tu sien překrásnú, ješto s mému bratru učinil. A tu já mám kúpiti.“ Jemužto apoštol vece: „To jest na dobré vuoli bratra tvého, krále, chce li toho dopustiti.“ K tomu král vece: „Ta sien bude má a tobě apoštol jinú učiní. Pakli toho nebude chtieti učiniti, ale budeva ji oba spolu mieti.“ Jemužto apoštol vece: „V nebesiech krásných sien bezčísla jest dosti a mnoho. A ktož je chce mieti, muší je svatú věrú a svatými almužnami kúpiti.“ Potom po jednom měsieci kázal apoštol z uokolních vlastí všecky lidi sezvati. A když se sebrali, nemocné a mdlé obláště postaviv, nad nimi se Bohu pomodlil a inhed přišla veliká blýskota z nebe, tak že i apoštol i všickni lidé, na zemi padše, leželi bezmále puol hodiny, druzí mniec, by byli hromem otrúceni. Tehdy svatý Tóma vstav k nim ke všem vece: „Vstaňte, neb jest Hospodin muoj, jako blýskota přišed, všecky uzdravil.“ Tehdy všickni vstavše, se zdrávi uzřevše, Bohu chválu vzdali a svatému apoštolu poděkovali a pokřtili se devět tisíc lidí kromě žen a malých dětí.
Potom svatý Tóma odtad se vzdvihl i šel do všie Indie, do dalejších vlastí. A tu mnoho slavných divuov učinil. A mezi jinými jedné panie jménem Sintices svatý Tóma zrak navrátil. A měla jest také jednu přítelkyni, jiejžto jmě bylo Migdonea. Ta jest byla za jedniem rodičem královým, jemužto bylo jméno Karizius. Ta jistá Migdonea jednú, přistúpivši k své přítelnici Sintices, vece: „I zdaliť se bych já mohla apoštola viděti?“ A to řekši ta jistá Migdonea, v prostné se rúcho proměnivši, šla tu, ješto svatý Tóma lidem kázáše. A tu se mezi chudými ženami posadivši, slova Božieho poslúcháše. A v tu hodinu svatý Tóma o potupě tohoto světa zvláště kázáše a tak řka: „Ó, světe, kterak
