pojemši svú matku s sebú, čtyři léta velmi nemocnú, jiež řiekali Euchicia, k hrobu svaté Haty šla. A když Boží náhodú ve mši to Čtenie čtiechu, v němžto se píše, kterak jest Syn Boží jednu ženu od veliké nemoci uzdravil, tehda sv. Lucia k mateři vece: „Věříš li tomuto, co se tuto čte, budeš tiem jista, že svatá Hata toho uzdravitele vždy před sebú má, pro něžto jest smrt trpěla. Protož, dotkneš li se hrobu, s pravú věrú přistúpiec, inhed uzdravena budeš.“ A když odtad všickni lidé vyndú, sv. Lucia s matkú, u hrobu ostavši, na modlidbách se zdřiemala. A tu se jí sv. Hata zjevila, stojéc mezi anděly u velikém oslavenství a takto jí řkúc: „Sestro má, Lucia, dievko Bohu nábožná, co na mně prosíš, sama mohúci inhed spomoci mateři své. Aj toť, skrze svú vieru uzdravena jest.“ Z toho snu svatá Lucia probravši se, své mateři vece: „Matko má milá, toť jsi již zdráva, protož prosím tebe skrze tu, ješto tě jest svými modlidbami uzdravila, aby mi viec již o muži neřiekala, ale co s mi chtěla věna dáti, to mezi chudé rozděl.“ K niežto matka vece: „Dochovajíc mne smrti a oči mé přikryjíc, učiníš s zbožie, což chceš.“ K niežto svatá Lucia vece: „Kterakú za to otplatu přijmeš, že mrúci dáš, jehožto s sebú vzieti nemuožeš. Protož daj, dokadž jsi živa, a tak za to od Boha otplatu mieti budeš.“ A když odtad domuov se vrátivše, zbožie mezi chudé zpósobováchu, donese se to jejieho chotě, za něhožto předtiem byla oddána. Proněžto přišed poče jejie pěstúnky tázati, proč by se to dálo? Jemužto pěstúnka múdře odpovědě a řkúc: „Panna tvá, užitečnějšie zbožie nalezši, toto zbožie rozpósobuje, aby tvým jménem jiné kúpila.“ Tomu on jako nesmyslný uvěřiv, jí ostatka prodávati pomáhal.
A když to sv. Lucia všecko mezi chudé rozpósobila, chot její, očitě uznamenav, ji před súdci vedl a na ni žalovati poče a řka: „Křesťanka jest a činí proti ciesařovým právuom.“ V tu dobu jie súdce
