k zlému myšlení ponukováše, svatá Justina to uznamenavši, nábožně se Bohu poručivši, vešken život znamením svatého kříže požehnala. A inhed diábel od nie se vzdálil a k Cipriánovi přída se postavil. Jemuž Ciprián vece: „Proč s mi nepřivedl oné dievky?“ Tomu diábel vece: „Viděl sem na nie divná znamenie a inhed sem tak se zhrozil, že všecka má moc pohynula jest.“ Ciprián, toho diábla popustiv, mocnějšého diábla k sobě pozval. K němužto ten diábel přišed, k Cipriánovi vece: „Slyším i vidím, co žádáš, toho tobě onen nemohl způsobiti, ale jáť to přivedu po tvé vuoli.“ A když ten diábel té sv. dievky silně pokušováše, opět se jest svatým křížem užehnala a inhed diábel, od nie zplanuv, před Cipriánem se postavil. Jemužto Ciprián vece: „Kdež je ta dievka, k niežto sem tě poslal?“ K tomu diábel vece: „Již se znaji, že sem přemožen, ale kterým činem, toho praviti nesměji. Viděl sem při nie hrozná znamení a inhed sem své všie moci zbyl.“ To Ciprianus uslyšev, toho diábla potupiv zahnal a jiného mocnějšého kniežete diáblového k sobě přičaroval. A když se ten před ním postavil, promluvil k němu Ciprianus a řka: „Pověz mi, kterak je to, že vaše moc jest tak malá, že jí mladá děvečka odolati může.“ Diábel odpovědě: „Uzříš večas, coť já nad ní spáši. Najprvéť na ni rozličně zimnice přepustím a k tobě její mysl mocně zažhu. A tolik o ni choditi budu i toliko jí viděnie nočnieho ukáži, žeť ji vždy z smysla vyvedu a v puol noci před tebú postavím.“ To diábel pověděv, se v tvář panenskú proměniv, k svaté Justině přišed vece: „Aj, dievko šlechetná, toť k tobě jdu s tiem úmyslem, chtiec s tebú v čistotě na věky bydleti. Ale prosímť tebe, pověz mi prvé, která nám odplata za to od Boha bude?“ K tomu svatá Justina odpovědě: „Za malé utrpenie veliká náma odplata příde.“ K tomu diábel vece: „Pročež jest to Buoh