od svého dětinstva vzchována a svaté Čtenie na svých prsech schovavši, skrytě nosieci, i ve dne i v noci o Boze mluvieci, Bohu se modléci, nikda neodpočinieše. A zvláště za to prosiec, aby ji ráčil Hospodin v jejie čistotě vchovati. A když kterakžkoli proti její vuoli za jednoho, jemužto Valerianus diechu, ji oddali a jistý den k svadbě ustavili, svatá Cecilia na nahém těle žíni nosieše, ale v svrchniem rúše počestně chodieše. A v kterúžkoli hodinu hudci u varhany a v rozličná řemesla, jakž jest obyčej, pro veselé vzhudiechu, tak inhed svatá Cecilia samému Bohu v svém srdci pěla a řkúc: „Buď mé srdce, milý Hospodine, i mé tělo nepoškvrněno, abych nebyla pohaněna.“ A tak se těch dní postieci a Bohu se nábožně modléci, svému se Spasitelovi porúčieše. A když ta noc přišla, v nížto měla s svým chotem skládána býti, promluvila, již na svém pokoji jsúc, k svému choti a řkúc: „Muoj přemilý choti a přešlechetný mládenče, jmělať bych s tebú jednu pilnú věc mluviti, přisáhl li by mi, chtěla bych to tajně držeti.“ Jížto když Valerianus slíbi nepronášeti, svatá Cecilia vece k němu: „Jmámť jednoho anděla, ještoť mě velmi miluje a mého těla snažně stráží. Ten, uznamená li, a ty mne málo nelepým milováním dotekl, inhed tě urazí i stratíš květ podobné mladosti své. Pakli uznamená, a ty mne se ctí čistým srdcem miluješ, bude tě jako i mě milovati a ukáže tobě milost svú.“ K niežto Valerianus Božiem ponučením svú mysl ukrotiv i vece: „Chceš li, ať bych tvé řeči uvěřil, toho mi anděla ukaž, neb dojdu li toho, že jest anděl, ješto tě miluje, učiním vše, což mi kážeš. Pakli naleznu, a ty jiného muže než mě miluješ, i tě i jeho mečem zabiem.“ Jemužto Cecilia vece: „Jakž brzo pravú vieru přijmeš a se pokřtiti kážeš, tak jeho uzřéti moci budeš. Protož vstana jdiž až na třetí míli před město tú cestú, ješto slove Apia, a těm chudým, ješto na cestě nalezneš, dieš a řka: ‚Cecilia mě poslala k vám, abyšte mi ukázala