[251r]číslo strany rukopisua řkúc: „Toť si diáblovú mocí, že dietě promluvilo, učinil, ale pro to již naším viece biskupem nebudeš.“ Tehda svatý Brikcius své nevinny na věčie očiščení v svú čepici horúcieho uhlé nasypav, k hrobu svatého Martina došed, to uhlé přisuv, vece: „Jakž toto uhlé mé čepici nic jest neškodilo, takež v tom, ješto mě vinníte, před Bohem jsem práv a nevinen.“ Na to vešken lid nepodbav, mnoho jemu hanby a protivenství učinivše, z biskupstvie jeho vyhnali. A tak se je naplnilo, co jemu byl svatý Martin předpověděl.
A když tomu jinak svatý Brikcí nic učiniti nemoh, zdvih se odtad, k dvoru papežovu do Říma šel. A tu sedm let bydlel. A což byl někda protivenstvie svatému Martinu učinil, toho, tu bydle, nábožně se pokál. Zatiem všecka[gfr]všecka] wſſecžka obec jednoho, jemužto Justimianus diechu, místo svatého Brikcí biskupem učinivše, do Říma jeho poslali, aby svatému Brikciovi toho biskupstva bránil. A když ten Justimianus na tu cestu se pozdvihl, přišed do jednoho města, jemužto Vercellis dějí, skončal a miesto něho opět jiný, jemužto Armenus diechu, biskupem učiněn. A ten čas svatý Brikcí s mocí s papežovú na své biskupstvo navrácen. A když z Říma vyšed svatý Brikcí, šest mil ušed, noclehoval[gfs]noclehoval] noczleowal, té noci jeho náměstek Armenus umřel. To svatý Brikcí Božím zevením zvěděv, svú čeled zbudil a řka: „Vstaňte, poďte se mnú na pochovánie turonského biskupa.“ A tak se je stalo, když jednú branú sv. Brikcí jdieše, v túž hodinu Armena, jeho náměstka, na pochovánie druhú branú nesiechu. A tu jeho pochovavše, svatý Brikcí v tom biskupství svatý život veda, sedm let přebyv, skončel a Bohu se dostal. Amen. To se jest dálo po Božiem narození čtrstého čvrtého léta.
O svaté Ceciliji, mučedlnici Božie, tuto se[gft]se] ſie takto praví
Svatá Cecilia byla z Říma znamenitého rodu a v křesťanské[gfu]křesťanské] krzeſtiaſke vieře[gfv]vieře] wierzie
