osobú vyšed, Teodoře přikázal, aby Hospodina za svého hospodáře prosila dotad, dokad by ho Hospodin nenavštievil. A když se Teodora za svého hospodáře modléše, zevil se jí svatý Petr apoštol a takto řka: „Skrze tě tvuoj hospodář spasen bude. A tu se naplnilo slovo, ješto jest muoj sv. Pavel apoštol v svých epištolách prořekl: ‚Bude spasen muž u vieře bludné skrze ženu věrnú.‘“ A to řekl sv. Petr, z její očí zminul. A inhed Sizimus pozvav k sobě své panie, aby se zaň Bohu pomodlila, prosil, a po svatého Klimenta aby inhed poslala. Tehda svatý Kliment přišed, jeho svaté vieře naučiv, potvrdil a s ním třista a třinádcte pohanuov pokřtil. To jiní rytieři i panici i rozličné sluhy ciesařovy uslyševše, mnoho jich v Jezu Krista jsú věřili.
Tehda jedno u ciesařova dvora knieže mezi rozličné lidi penieze rozdal a jich proti svatému Klimentu zbúřil. Ješto mezi nimi škvaradý jeden ciesařův úředník jménem Mamertinus, jenž tehdy starostú na Římem bieše, již déle trpěti nemoha, před se svatého Klimenta přivésti kázal. Jehožto když trestati poče, svatý Kliment vece: „Rád bych tomu, proč mě tresčeš, by to obmyslil. Však vieš, že kterak jsú kolivěk proti nám mnozí psi štěkajíc, nás kúsali, však nám toho odjieti nemohú, bychom vždy s rozumem lidé nebyli a oni vždy jako i dřieve psy ostali. Protož tato sváda, ješto se jest od nemúdrých lidí počela, dobře obrazuje, že nic pravého a jistého v sobě nemá.“ To Mamertinus uslyšev, Trojanovi ciesařovi o svatém Klimentovi listy psal. Od něhožto skóro odepsánie přijal, aby anebo jeho modliti modlám se připudil, anebo na jeden daleký mořský ostrov jeho zaslal.
V tu dobu starosta ciesařův, pozvav k sobě sv. Klimenta, k němu vece: „Tohoto tvého Boha tak snažně následuješ, tenť rač pomoci. Jmámť od ciesaře přikázanie, abych tě pryč zaslal. Aj toť, koráb se vší ztravú připravený, vseda, s kýmž libo jediž pryč.“ Tu byl viděl se všech stran
