[210v]číslo strany rukopisuten kněz[elk]kněz] Kniež před pánví postavi, poče mluviti a řka: „Ó, kterak jest veliký buoh náš Herkuleš a kterak je velikej všech bohuov otec Jovis.“ Netáhl toho ten kněz[ell]kněz] Kniež dořéci, až oheň, z podpánvie planuv, toho kněze do smrti upálil. Tehda inhed svatého Cipriána a svatú Justinu ti pohané, z pánvě vyvlekše, stěli a ta svatá těla přede psy vrhli. A tu šest dní leževše, potom do Říma přenesena. To se jest dálo po Božím narození dvústého osmdesátého léta.
O svatém Kozmě a o svatém Damiánu tuto se o nich takto praví
Svatá dva mučedlníky[elm]mučedlníky] muczdlniky Kozma a Damián byla sta z toho města, ješto Egea slove. Jichžto šlechetná matka byla jménem Teodora. Těm Duch svatý dal uměnie v lékařství tak velice, že netoliko lidi, ale i dobytek uzdravovášta, od žádného nic neberúce, ale všem pro Buoh hotovi jsúce. A když jednoho času jedna nemocná paní jménem Palladia veliké zbožie na lékařstvie naloživši, a nic neprospěvši, k těmto svatým přišla a inhed uzdravena byla. Jeden dar dosti dobrej připravivši, svatýmu Damiánu tajně přinesla. A když od ní nikterakž vzieti nechtieše, pro[eln]pro] pod vieru veliké přísahy zamluvila, aby jednokrát dar přijal. Tehda svatý Damián, když její prozbě se obrániti nemohl, chtě její náboženství dosti učiniti[elo]učiniti] wcžyniti, ten dar přijal. To svatý Kozma zvěděv, pozvav k sobě svých[elp]svých] zſwych [mladších]text doplněný editorem[165]doplněno podle Pasionálu kališnického, jim přikázal, aby těla svatého Damiána, když by umřel, podlé něho nepochovali, protože jest směl za té paní uzdravenie[elq]uzdravenie] wzdrawenie dar vzieti. Ala pak nazejtřie zevil se Ježíš svatému Kozmu a řka: „Neměj za zlé bratru svému Damiánovi, neb jest ten dar z dobrým úmyslem přijal.“
Potom po malých časiech jeden znamenitý římský starosta jménem Lizias, uslyšev o těchto svatých mnoho dobrých znamenitých skutkuov, kázal je před se přivésti i poče jich tázati, kterací by lidé byli, odkad by byli a kteraká by jich
