ani kto který mocný, neb násilím mohl kdy kto k tomu městu škoditi. Pakli se jest kdy to přihodilo, že které knieže vojensky proti tomu městu táhlo, leckterý robenec, nad branú stoje, ten list četl a ihned nepřietelé anebo se s nimi podlé jich vuole sjednali, anebo odtad pryč se hnúti mušili.
Po těch časích, když Hospodin na nebesa vstúpil, poslal sv. Tóma apoštol posla svatého Judu apoštola k tomu králi Abagarovi, jakž byl Ježíš slíbil. A když k němu apostol Juda přišel a řka: „Já sem učedlník Jezu Kristóv k tobě poslán, aby se to naplnilo, cožť jest bylo Ježíšem vzkázáno.“ A jakž to apostol vece, tak král Abagarus, jemu v uobličej vezřev, jeho tvář, nebeskú světlostí stkviece se, uzřel a ihned v sobě v srdci pomyslil, tak řka: „Zajisté vizi, že si učedlník Syna Božího Jezu Krista, že mi jest byl vzkázal a zslíbil poslati některého z svých učedlníkův, jenž by mě od mé nemoci uzdravil.“ Jemužto svatý Juda vece: „Uvěříš li v Syna Božieho v Jezu Krista, vše, což žádáš, obdržíš.“ K tomu král Abagarus vece: „S pravú věrú věřiem a Židy, ješto sú jeho ukřižovali, přerád bych zbil, bych pro římskú moc mohl.“ V tu dobu, jenž král Abagarus malomocen bieše, vzem sv. Juda list jemu Ježíšem poslaný, jím jeho tvář potřel a ihned král své trudné nemoci zbyl.
A když ta dva svatá apostoly Šimon a Juda, po rozličných vlastech chodiece, slovo Boží kázášta, spolu se sešla v tom královstvie, ješto Persarum slove, a tu sta dva slovutná čarodějníky nalezla. Jednomu diechu Zaroes a druhému Arfireat, jižto sú byli svatým Matějem z Múřenínské země vyhnaní. Za toho času vojna volána a v té vojště jeden [z]text doplněný editorem králuov babylonského podkonie jménem Baradach měl starostú býti. A když tak do Indičské země proti svým nepřátelóm k boji vstáti chtiechu, ižádného odpověděnie od svých pohanských bohův jmieti nemůžechu. Proněžto do bližnieho města šedše, pohanských bohuov
