[229v]číslo strany rukopisunepřátely obleženo. A ti vojené[fez]vojené] wogiene, ten svatý sbor uzřevše, s velikým křikem na ně se[ffa]se] ſie řítivše, všecky[ffb]všecky] wſſiecžky zbili. A když k světie Ursule, chtiec ji zabiti, přišli, uzřev knieže[ffc]knieže] Kniežie Julius, jenž nad tú vojskú starostú bieše, ano svatá Ursula divně poctivé postavy krásná, počal ji těšiti, ponúceje[ffd]ponúceje] ponuczegie, chtěla li by zaň jíti. Jemužto když ona na prosto odpověděla, navrha samostřiel, ji prostřelil[ffe]prostřelil] proſtrzielyl. A ta svatá duše[fff]duše] duſſie do nebes vzata.
Také se[ffg]se] ſie o tom píše[ffh]píše] pieſſe, že mezi nimi[ffi]nimi] niemi bieše jedna[ffj]jedna] giedna svatá děvice jménem Kordula, ta se[ffk]se] ſie smrti bojieci, přes[ffl]přes] przieſ noc v lodie se[ffm]se] ſie skryla, ale nazajtřie[ffn]nazajtřie] nažaytrzie, najavo před ty zlé lidi přišedši, na smrt dobrovolně se[ffo]se] ſie dala. A když jejieho hodu jakžto i jiných všech[ffp]všech] wſſiech svatých děvic toho dne lidé neslaviechu, zjevila se[ffq]se] ſie jednomu[ffr]jednomu] giednomu svatému přízedníku a řkúc: „Chci tomu, aby po tom dni jedenádcte tisíc svatých děvic nazajtřie muoj den vláště všickni slavili.“ A tak jest ustaveno do dnešního dne, léta Božieho čtyrstého šedesátého čtvrtého[ffs]čtvrtého] cžwrdteho léta.
O svatém Šimonu a Judě tuto vdole čti
Svatý Šimon apoštol a svatý Juda byla sta bratřence[fft]bratřence] bratrzencžie svatého Jakuba, jenžto Menší slove. A když těch časuov, ješto na nebesa Hospodin vstúpil, křesťanská[ffu]křesťanská] krzieſtanſka viera se[ffv]se] ſie rozplozováše, tehda svatý Tóma apoštol poslal svatého Judu apoštola k jednomu[ffw]jednomu] giednomu králi jménem, jenž slul Abagarus. Jehožto[ffx]Jehožto] gohožto stuol královej[ffy]královej] kraloway bieše v tom městě, ješto Edisa slove. Tu svatý Juda apoštol vieru křesťanskú[ffz]křesťanskú] krzieſtanſsku velicky rozšířil. Proněžto ten král Abagarus pokorný list našemu Spasitelovi [napsal]text doplněný editorem a takto jemu[fga]jemu] giemu píše: „Abagarus, král, Ježíšovi, Spasiteli lidskému, jenžto se[fgb]se] ſie jest těchto časuov v jeruzalémských[fgc]jeruzalémských] gieruzalemſkych vlastech ukázal, vzkazuje přieznivé pozdravenie. Uslyšal sem o tvých divných[fgd]divných] diwuow mocech, ješto nad rozličnými strastnými[fge]strastnými] ſtraſſtnymy nemocnými ukazuješ, až beze všeho lékařstvie i bez kořenie slepým zrak vracuješ, belhavým chod, malomocné očišťuješ[fgf]očišťuješ] ocžitſſtugeš, mrtvé vzkřešuješ[fgg]vzkřešuješ] wzkrzieſſuges. Ty všeckny[fgh]všeckny] wſſieczkni divné věci o tobě uslyšav, na své[fgi]své] ſwie sem mysli vrhl, že jest jedno o tobě ze[fgj]ze] že dvého, anebo si Buoh, jenž si z nebe
