[229v]číslo strany rukopisunepřátely obleženo. A ti vojené[ffa]vojené] wogiene, ten svatý sbor uzřevše, s velikým křikem na ně se[ffb]se] ſie řítivše, všecky[ffc]všecky] wſſiecžky zbili. A když k světie Ursule, chtiec ji zabiti, přišli, uzřev knieže[ffd]knieže] Kniežie Julius, jenž nad tú vojskú starostú bieše, ano svatá Ursula divně poctivé postavy krásná, počal ji těšiti, ponúceje[ffe]ponúceje] ponuczegie, chtěla li by zaň jíti. Jemužto když ona na prosto odpověděla, navrha samostřiel, ji prostřelil[fff]prostřelil] proſtrzielyl. A ta svatá duše[ffg]duše] duſſie do nebes vzata.
Také se[ffh]se] ſie o tom píše[ffi]píše] pieſſe, že mezi nimi[ffj]nimi] niemi bieše jedna[ffk]jedna] giedna svatá děvice jménem Kordula, ta se[ffl]se] ſie smrti bojieci, přes[ffm]přes] przieſ noc v lodie se[ffn]se] ſie skryla, ale nazajtřie[ffo]nazajtřie] nažaytrzie, najavo před ty zlé lidi přišedši, na smrt dobrovolně se[ffp]se] ſie dala. A když jejieho hodu jakžto i jiných všech[ffq]všech] wſſiech svatých děvic toho dne lidé neslaviechu, zjevila se[ffr]se] ſie jednomu[ffs]jednomu] giednomu svatému přízedníku a řkúc: „Chci tomu, aby po tom dni jedenádcte tisíc svatých děvic nazajtřie muoj den vláště všickni slavili.“ A tak jest ustaveno do dnešního dne, léta Božieho čtyrstého šedesátého čtvrtého[fft]čtvrtého] cžwrdteho léta.
O svatém Šimonu a Judě tuto vdole čti
Svatý Šimon apoštol a svatý Juda byla sta bratřence[ffu]bratřence] bratrzencžie svatého Jakuba, jenžto Menší slove. A když těch časuov, ješto na nebesa Hospodin vstúpil, křesťanská[ffv]křesťanská] krzieſtanſka viera se[ffw]se] ſie rozplozováše, tehda svatý Tóma apoštol poslal svatého Judu apoštola k jednomu[ffx]jednomu] giednomu králi jménem, jenž slul Abagarus. Jehožto[ffy]Jehožto] gohožto stuol královej[ffz]královej] kraloway bieše v tom městě, ješto Edisa slove. Tu svatý Juda apoštol vieru křesťanskú[fga]křesťanskú] krzieſtanſsku velicky rozšířil. Proněžto ten král Abagarus pokorný list našemu Spasitelovi [napsal]text doplněný editorem a takto jemu[fgb]jemu] giemu píše: „Abagarus, král, Ježíšovi, Spasiteli lidskému, jenžto se[fgc]se] ſie jest těchto časuov v jeruzalémských[fgd]jeruzalémských] gieruzalemſkych vlastech ukázal, vzkazuje přieznivé pozdravenie. Uslyšal sem o tvých divných[fge]divných] diwuow mocech, ješto nad rozličnými strastnými[fgf]strastnými] ſtraſſtnymy nemocnými ukazuješ, až beze všeho lékařstvie i bez kořenie slepým zrak vracuješ, belhavým chod, malomocné očišťuješ[fgg]očišťuješ] ocžitſſtugeš, mrtvé vzkřešuješ[fgh]vzkřešuješ] wzkrzieſſuges. Ty všeckny[fgi]všeckny] wſſieczkni divné věci o tobě uslyšav, na své[fgj]své] ſwie sem mysli vrhl, že jest jedno o tobě ze[fgk]ze] že dvého, anebo si Buoh, jenž si z nebe
