[229v]číslo strany rukopisunepřátely obleženo. A ti vojené[ffc]vojené] wogiene, ten svatý sbor uzřevše, s velikým křikem na ně se[ffd]se] ſie řítivše, všecky[ffe]všecky] wſſiecžky zbili. A když k světie Ursule, chtiec ji zabiti, přišli, uzřev knieže[fff]knieže] Kniežie Julius, jenž nad tú vojskú starostú bieše, ano svatá Ursula divně poctivé postavy krásná, počal ji těšiti, ponúceje[ffg]ponúceje] ponuczegie, chtěla li by zaň jíti. Jemužto když ona na prosto odpověděla, navrha samostřiel, ji prostřelil[ffh]prostřelil] proſtrzielyl. A ta svatá duše[ffi]duše] duſſie do nebes vzata.
Také se[ffj]se] ſie o tom píše[ffk]píše] pieſſe, že mezi nimi[ffl]nimi] niemi bieše jedna[ffm]jedna] giedna svatá děvice jménem Kordula, ta se[ffn]se] ſie smrti bojieci, přes[ffo]přes] przieſ noc v lodie se[ffp]se] ſie skryla, ale nazajtřie[ffq]nazajtřie] nažaytrzie, najavo před ty zlé lidi přišedši, na smrt dobrovolně se[ffr]se] ſie dala. A když jejieho hodu jakžto i jiných všech[ffs]všech] wſſiech svatých děvic toho dne lidé neslaviechu, zjevila se[fft]se] ſie jednomu[ffu]jednomu] giednomu svatému přízedníku a řkúc: „Chci tomu, aby po tom dni jedenádcte tisíc svatých děvic nazajtřie muoj den vláště všickni slavili.“ A tak jest ustaveno do dnešního dne, léta Božieho čtyrstého šedesátého čtvrtého[ffv]čtvrtého] cžwrdteho léta.
O svatém Šimonu a Judě tuto vdole čti
Svatý Šimon apoštol a svatý Juda byla sta bratřence[ffw]bratřence] bratrzencžie svatého Jakuba, jenžto Menší slove. A když těch časuov, ješto na nebesa Hospodin vstúpil, křesťanská[ffx]křesťanská] krzieſtanſka viera se[ffy]se] ſie rozplozováše, tehda svatý Tóma apoštol poslal svatého Judu apoštola k jednomu[ffz]jednomu] giednomu králi jménem, jenž slul Abagarus. Jehožto[fga]Jehožto] gohožto stuol královej[fgb]královej] kraloway bieše v tom městě, ješto Edisa slove. Tu svatý Juda apoštol vieru křesťanskú[fgc]křesťanskú] krzieſtanſsku velicky rozšířil. Proněžto ten král Abagarus pokorný list našemu Spasitelovi [napsal]text doplněný editorem a takto jemu[fgd]jemu] giemu píše: „Abagarus, král, Ježíšovi, Spasiteli lidskému, jenžto se[fge]se] ſie jest těchto časuov v jeruzalémských[fgf]jeruzalémských] gieruzalemſkych vlastech ukázal, vzkazuje přieznivé pozdravenie. Uslyšal sem o tvých divných[fgg]divných] diwuow mocech, ješto nad rozličnými strastnými[fgh]strastnými] ſtraſſtnymy nemocnými ukazuješ, až beze všeho lékařstvie i bez kořenie slepým zrak vracuješ, belhavým chod, malomocné očišťuješ[fgi]očišťuješ] ocžitſſtugeš, mrtvé vzkřešuješ[fgj]vzkřešuješ] wzkrzieſſuges. Ty všeckny[fgk]všeckny] wſſieczkni divné věci o tobě uslyšav, na své[fgl]své] ſwie sem mysli vrhl, že jest jedno o tobě ze[fgm]ze] že dvého, anebo si Buoh, jenž si z nebe
