předeslal.“ A jakž to vece, tak Valerianus káza svatého Ipolita se vší čeledí před městskú bránu, ješto Tibertina slove, vyvésti. A tak spolu jdúce, posilováše svatý Ipolit své čeledi a takto řka: „Nebojte se, mějte se dobře, máme jednoho milého Boha Jezu Krista, pro jehožto svatú milost tyto muky snažně trpěti máme.“ A když před branú biechu, ano na to svatý Ipolit hledí, vší jeho čeledi hlavu stěchu a svatého Ipolita, za nohy k plachým koňóm přivázavše, přes rozory a přes meze po poli dotad vláčili, až duši pustil. Jichžto všech těla svatý kněz Justin pochopiv podlé hrobu svatého Vavřence pochoval. Ale těla svaté Konkordie nalézti nemohl, že bylo v jednu jámu uvrženo, potom divně nalezeno. Jenžto tělo jeden rytieř, jemužto diechu Porfirius, mně, by zlato na rúše měla, k jednomu chudému tajnému křesťanu, jemužto jmě bylo Ireneus, přistúpiv vece: „Měj to při sobě, poď, vytiehni z jámy této ženy tělo, naději se, zlato a drahé kamenie na jejie rúše nalezneme.“ K němužto Ireneus vece: „Chci toho rád zatajiti, jediné poď, ukaž mi to miesto, a cožť tu naleznu, toť tobě povím.“ Když ten človieček tělo z jámy vytáhl, nic nenalezl, jednoho křesťana, jemužto jmě bylo Ambnudus, k sobě pozvav, to svaté tělo k svatému knězi Justinu s ním donesl a svatý Justin to tělo podlé svatého Ipolita pochoval. To uslyšev Valerianus, oba v jámě utopiti kázal. Potom pak Decius s Valeriánem, na drahý vuoz vsedše, do předměstie jeli, aby tu křesťany mučili. A v tu dobu diábel v ciesaře Decia všel, jal se jím lomoziti, an křičí a řka: „Ó, Ipolite, ukrutnými řetězy mě svázána vedeš.“ V túž hodinu Valerianus křičieše a řka: „Ó, Vavřenče, plamennými řetězy mě svázána táhneš.“ A to řekl Valerianus, inhed zdechl. Ale Decius, domuov se vrátiv, ano jím diábel lomozí, třetí den zdechl.
To ciesařová Trifema, někda nemilostivá, uzřevši, všeho nechavši, [s]text doplněný editorem svú dcerú,
