budeme. Jižť neslušie tobě déle v tomto zlém světě přebývati, ale pomni na ny, ó, milostivá dievko, před tvým milým synem Jezu Kristem.“ A jakž to řečechu, tak se nebesa zavřela a svatí apoštolé opět se do rozličných vlastí slova Božieho kázat vrátili. Protož nám radí svatý Jeroným v jednom kázaní o Panně Mariji na nebesa vznesení, takto řka: „Když tam proročský duch Boha v jeho svatých chváliti velí, velmi viece v tento přeslovutný hod, v němžto jest Matka Božie v nebesa vnesena. Vnitřním srdcem sladkým zvučně zvukem nám slušie Hospodina v jeho matky povýšení chváliti, neb tomu chce vešken svrchovaný přirozený běh, že každý šlechetný syn viece libosti má, což se jeho matce děje ctí než jemu samému. Protož tiem každý jist buď, ktož jejie svaté milosti snažným srdcem slúží, v tom ve všem jejiemu synu veličsky chválu vzdává. A skrze to mnozí od jejie milosti svaté mnohá utěšenie přijímají.“ Jakž to praví svatý Bernart: „Ó, člověče, jsi li daleko u veliké hřiechy zablúdilej, jsi li svú duši kterým činem v diáblovu moc poddal, jsi li své svědomie kterými hříchy poškvrnil, utec se k Panně Mariji, Matce Božie, a inhed utěšen budeš. Nebť jest ta milostivice Bohem všem hříšným na utěšenie dána, jiežto když se poručíš, nezahyneš, když nábožným srdcem po nie jdeš, nezblúdíš, když se za tě mocně postaví, nižádného se báti nebudeš. A komužť ona ráčí spomocnicí býti, nikda Boží očí odlúčen nebude.“
O tom máme psáno v kniehách o jejiech svatých diviech, že byl jeden svatý otec mnoho časuov na púšti a vždy na svých modlitbách prose, aby jemu Buoh ráčil zeviti, kterak se slavná chvála děje Matce Božie v nebeském královstvie. A když jednú na světě na jedné skále kleče na svaté královny hod, na vzchod slunce se obrátiv, modléše se, přišed anděl, k němu vece.: „Poď za mnú, což s dávno na Boze prosil, to dnes uzříš.“ V tu hodinu ten otec svatý, z tělesenské těžkosti vystúpiv,
