[175r]číslo strany rukopisujížto Cirilla řékali, k svatému Justinu přišedši, od něho svatý křest přijela. A potom skůro, Bohu nábožně klečiec modléci se[dkj]se] ſie, duši pustila. A jejie tělo svatý Justinus podlé svatého Ipolita pochoval. To uslyševše osm a třidceti rytieřuov, že ciesařová Trifonia se[dkk]se] ſed dcerú svatý křest přijela, vstavše i [s]text doplněný editorem svými hospodyněmi k svatému Justinovi se brali a všickni svatý křest od Dionyzia přijeli.
Po některých časiech Klaudius ciesař dceru dřievnieho ciesaře Cirillu měl, když se[dkl]se] ſie modlám nechtěla modliti, kázal ji zadáviti. A ony rytieře křesťany[dkm]křesťany] krzieſtiany všecky[dkn]všecky] wſſecžky stínati kázal. Ty se[dko]se] ſie duše všecky Bohu dostaly. Amen. To se[dkp]se] ſie jest dálo po Božiem narození dvústého padesátého čtvrtého léta.
Tuto se čte o hodu velebném a slavném Panny Marie, Matky Boží, na[dkq]na] Naa nebesa vzetí anebo vznesení
Svaté královny, Matky Boží, na nebesa vzetie aneb vznesenie svatá cierkev po všem světu slaví. O kterémžto[dkr]kterémžto] kterežto vznesení takto se píše: Když byla Matka Božie, jakž sú staří mistři spamatovali, šedesát let vstáři, po svém milým synu na nebesa vstúpenie dvanácet let na tomto světě živa byvši, to v uobyčeji[dks]uobyčeji] uobycžiegi jměla, že všecka místa, tu, kdež Jezus Kristus na kříži[dkt]kříži] krzbžy umučen, pochován, z mrtvých vstal, na nebesa vstúpil, na všaký den pro miloště navštěvováše, vzdychajíc a túžéc po svém milém synu. A když se[dku]se] gſe jednoho dne jejie srdce u velikém túžení zažhlo, již přílišného túženie snésti nemohla, v ta doby u veliké brzkosti z nebes archanděl Gabrihel k nie stúpil a tu se[dkv]se] ſie jí s velikú světlostí ukázav, počestným poklečením se pokloniv, jí jejie skončenie zevi a řka: „Zdráva buď, Matko Božie, královno nebeská, přijmi požehnánie, vzkázanie od svého milého syna[dkw]syna] ſynna, dávajiť to tvé svaté milosti věděti, že třetí den umřeš a již tebe tvój milý syn v nebesiech se vší
