nebeskú říší vesele čeká. A toť jsem ruosku palmy z ráje přinesl, jižto růžku po svém skončení před svými nosidly nésti kážeš.“
Této všie řeči potvrzuje svatý Augustin v jednom kázaní o jejiem skončení a takto řka: „Když ten přeslavný čas přišel, v němž milý Jezus Kristus chtěl svú milú matku k sobě s tohoto světa do nebes vzieti, obyčejného archanjela k nie poslal, aby jí její skončenie zevil. A to proto učinil, aby se nazamucovala, neb od přirozenie člověk každý, smrti čekajíci, má v srdci zamúcenie. Ten archanjel, před ní se postaviv, od jejího syna poselstvie promluvil a řka: „Čas jest, praví Hospodin, syn tvój milý, abych tě, matko, k sobě vzal. Jakož si, matko milosti plná, všechen svět svú slavnú svatostí obradovala, takež rač i nebeskú říši obradovati a obvesel slavně všeliké mého Otce Boha přiebytky, utěš mých všech svatých duchy. Jižto vidúce tvé chvály předuostojné ke mně přenesenie a převýšeného povýšenie, v jistosti se potvrzují, že jich příbytek, věčně v tvé světlosti přebývaje, se zavierá. Račiž jíti, ó, přesvatá, s veselím, ó, milosti plná, nezamúcej se, jdúc od světa tak lstivého, všie zlosti naplněného, vendeš večas v nebeské sieně, ostavieci matné nebezpečného života věci. Avšak proto za hřéšné nepřestaneš prositi tiem činem, jakež já, jakžkolivěk nejsa z tohoto světa, sstúpil sem na tento svět, abych osvietil, ješto sú v světě, tak že tvá přesnažná prozba prodlí se vždy až do skonánie světa všem, ješto v světě bydlé. A protož, matko milá, nerozhrozuj tebe strach rozlúčenie tvého tělesenstvie, neb s pozvána k věčnému životu, k nepřestalé na věky radosti, k velikému odpočívaní pokoji, ke všie rozkoši beze všeho utrpenie, k nepřistúpené světlosti. V nížto světlosti přebývati budeš v slavné chvále se mnú, s svým milým synem, stvořitelem všeho světa. Však to vieš dobře, matko milá, že jsem já život věčný, kochánie nade vše rozkoší utěšenie, jsem příbytek, o němžto nikdiež
