z mrtvých vzkřiesil. Jeden také mládenec když umřel, matka jeho, žalostivě plačíc, poče zaň svatého Martina prositi. Tehda svatý Martin, prostřed všeho lidu poklek, zaň Hospodina poprosil a inhed mrtvý mládenec vstal, protož všickni pohané, jižto tu biechu, křesťanskú jsú vieru přijeli. Také jednoho času uzřev svatý Martin, ano had přez řeku plove, Boží mocí jemu přikázal, aby se zase na břeh vrátil. A svatý Martin, nábožně vzdechna, to přikázanie učinil. To sv. přikázanie had uslyšev, zase se navrátil. A svatý Martin, nábožně vzdechna, žalostivě promluvil a řka: „Aj toť, hadové mne poslúchají a lidé mne poslúchati nechtie.“
Byl jest také svatý Martin velmi pokorný, tak že jednú na břehovém miestě velmi hrozně ohavného malomocného utkav, ve jmě milého Jezu Krista pocelovav, požehnal a inhed malomocný byl uzdraven. Byl jest také svatý Martin velikého duostojenstvie, tak že jeho svatí apoštolé i jiní svatí, jemu se zevujíc, často navštěvovali. Jakž to jest svýma dvěma učedlníkoma Severovi a Gallovi pod tajemstvím pověděl, že k němu svatí apoštolé i jiní svatí často chodiec a jemu veliké utěšenie činili. To také zvláště o svatém Martině psáno, že měl k Bohu tak srdce snažné, že i rukama i očima svú svatú mysl k nebesóm vznášeje, bez přestánie se modléše. Byl jest také svatý Martin velmi všem bludným a hřiešným lidem milostivý, tak že když jednú diábel k němu přistúpiv, poče jeho trestati a řka: „Proč tak zlechka veliké hřiešníky k milosti přijímáš?“ Jemužto svatý Martin odpovědě a řka: „Nebožčíku hubený, by ty lidi pokúšeti přestal a jim v jich spasení nepřekážel a v svém se hřieše kaje poznal, ještě s dobrú nadějí milost bych u Jezu Krista nalezl.“
Byl jest také svatý Martin velikého milosrdenstvie k chudým, takež když jednú na veliké hody, chtě mši slúžiti, do kostela jdieše, k němužto
