Odilio, došed toho, že v Sicilské vlasti často povyk v povětří od diábluov slýchán jest, ani toho žalostie s velikým křikem a řkúc: ‚Běda nám, že skrze almužnu a modlitby duše z našie moci odjímají.‘ Proněžto ten svatý Odilio ustavil jest po všech svých klášteřiech, aby den po všech svatých obecná zádušnie služba byla za vše duše.“ A potom toho obyčeje svatá cierkev po všem světu potvrdila jest až do dnešnieho dne. Při těchto dušéch má patera věc znamenána býti.
Najprvé o těch, ješto v uočisci muky trpie. Druhé, kto jsú to, ješto je mučie. Třetie, kde jest to miesto, ješto duše očistec trpie za ně. Čtvrté, vědie li to, co se zde na světě dobrého děje. Páté, znají li se duše na onom světě.
Ješto o prvním slušie věděti, že sú trojí, ješto očistec trpie. První jsú, ješto zpoviedavše se, svého pokánie nenaplnivše, jsú umřeli. Ti pekla zbaveni jsú, ale v očistci za své hřiechy trpěti mušie tak dlúho, dokudž Bohu libo jest. Avšak muož býti hřiešného člověka na skončení tak veliké skrúšenie, že i pokánie i očisce zproštěn bude a přijme od Boha inhed celé odpuštěnie. Neb skrúšenie, jakž praví svatý Jeroným, jest veliké za hřiechy dosti učiněnie. Druzí jsú ti, ješto do očisce jdú, ješto zpovídavše, kterakž sú kolivěk podlé zpovědlníkovy rady své pokánie naplnili, avšak proto, že jest nesnadno zpovědlníkovi rozhodnúti, kterak kto má mnoho za své hřiechy pokánie trpěti, neb to jediný sám Buoh vie, protož což jest menšie pokánie, než sú hřieši zaslúžili, za to v uočistci trpěti musie tak mnoho, dokud libo jest spravedlnosti Boží, kromě ač by kto z dobré vuole sám od sebe za to dosti Bohu učinil. Pakli to kto zamešká, v uočistci za to ukrutně odhořeti musí. A to jest oheň tak těžce horký, jakž to praví svatý Augustin: „Jakž nenie dušém věčný, však přesiluje všeho světa muky. A studen jest náš oheň proti horkosti očistcového ohně.“ O tom jest psáno v kniehách o Svatých otciech,
