věky bydleti budeš.“ Tu řeč Mikulauš uslyšev, právě túž cestú i těmiž dveřmi, kadyžto byl všel, tadyž vyšed, všecko, kterak se jemu přihodilo, rozprávěl. A třidceti dní živ byv, skončal a Bohu se dostal.
Nadto také slušie věděti, kteří jsú to, jimžto dobří skutci, ješto se na světě za duše dějí, v očistci prospěšní jsú. Tu je zákon znamenati, že na onom světě jest čtver přébytek, v němžto duše bydlé. Najprvé nebeské královstvie, druhé peklo, třetie nekřestných dietek přiebytek, čtvrté očistec. Což se dobrého děje za ty, ješto jsú v nebesiech, těm nic třeba nenie, ale Boha v tom chváléc, za své dobrodějce Boha vždy prosie. A to dobré, což za ně učiněno těm, ješto jsú učinili, jim na spasenie se navrátí. Druhé co se dobrého děje za ty, ješto jsú v pekle, to nic prospěšno nenie, ale takež jako dřiev zase se navrátie. Třetie co se dobrého za nekřstné děti děje, to také nic nenie prospěšno, ale zase se jako i dřieve navrátí. Čtvrté což se za ty, ješto jsú v očistci, dobrého děje, těm jest prospěšno, jako jest dřieve řečeno. Avšak mimo ty všecky trojí jsú, ješto beze všeho očistce do nebes jdú, děti novokřestné a světí mučedlníci a svrchovaného života lidé. Těm se, jakž brzo skončejí, nebesa se otevrú. A to v svatém Písmě znamenáno jest. Najprvé, když jest Syn Boží v Jordáně pokřtěn, nebesa se nad ním otevřela na znamenie, že všecky novokřestné by v tu hodinu skončely beze všeho očistce, do nebes přijdú. Nebo svatý křest mocí prolitie drahé krve Pána Jezu Krista očiščuje duši ode všech hřiechuov. Druhé, když svatý Štěpán kamenován, viděl nad sebú nebesa otevřená na znamenie, že všichni ti, ješto pro Jezu Krista trpiec mrú, beze všeho očistce do nebes jdú. Třetie viděl svatý Jan euvanjelista nad sebú v nebesiech dveře otevřené, skrze
